„Něco mezi Filipem Topolem a Amélií z Montmartru,“ komentoval debut mladého brněnského výtvarníka a pianisty sám jeho vydavatel a navzdory drobnému sarkasmu jde o charakteristiku víc než přesnou. Sympatických vlivů je tu ale mnohem více – hned úvodní skladba například zní jako to nejlepší od Činny, říznuté poetikou Jakuba Čermáka. Album rozhodně nezapře, že Hrubišovy písničky, které z pódií zazněly poprvé ani ne před dvěma lety, vznikaly spíš z vnitřní potřeby a přetlaku, než s jakoukoli cílenou úvahou a kalkulem. Styl hry, jakým Tomáš Hrubiš přistupuje k piánu (ozve se ale i harmonium), ani v nejmenším neskrývá obdiv k tvorbě frontmana Psích vojáků, závěrečná titulní kompozice s adresným věnováním, se dokonce pohybuje už někde na hraně revivalové koláže. Ale zároveň lze u poslechu snadno věřit, že víc než o promyšlený plagiát, jde především o poctu. Jistě se najdou tací, kteří nahrávce budou až příliš nebezpečnou podobnost s vzorem vyčítat, důležitější ale bude, zda se debutové album stane pro jeho autora odrazovým bodem. A nejen k autorsky originálnějšímu vyjádření.
Klíčem by mohly být nejen skladby, ve kterých hostuje někdejší saxofonista Psích vojáků a Garáže Jiří Jelínek, ale hlavně ty, kde zní hlas brněnské herečky Sáry Venclovské. Právě ony disponují nejen s kýčem koketující melancholií a zamyšleností, ale i nadějí posunu k osobitějšímu pojetí, kde inspirace nepřebíjí všechno ostatní. Jinou cestu zas představuje skladba Platonická, komorní, až filmová romance s houslemi Tomáše Vtípila. Místa s hosty souhrnně napovídají, že navzdory převažujícímu sólovému pojetí, provokuje protagonistu k nejlepším výkonům i momentům nahrávky právě spolupráce s dalšími spoluhráči.
Hrubišova první deska je místo dotaženým dílem jen nenápadným naznačením potenciálu, který se v něm zatím skrývá. Než sebevědomé a sevřené skladby totiž dobrá polovina jeho rané tvorby připomíná cvičení klavírních etud a momentálně improvizovaná melodramata, vznikající při jam sessions, na kterých hudbu doplňují slova bez bližší vazby k tomu, co se děje pod nimi. A lze si jen představovat, jakou sílu by jednotlivým (a vůbec ne špatným!) nápadům, dodala promyšlená produkce a instrumentálně bohatší zvuk. Pro začátek by ovšem asi stačilo něco daleko jednoduššího – přestat se hudebně ohlížet za tím, co už bylo, a zkusit se raději podívat směrem vpřed.

1.Holoubek 03:13
2.Frame na ulici 03:47
3.Opus 05:30
4.Nevěsta 02:57
5.Again 02:23
6.Kila a bublina 03:04
7.Platonická 04:12
8.Řekni 03:27
9.Najtmár 02:25
10.Mrzáci 02:43
11.Pendulum 00
12.Selfieporadna 03:18
13.Tlecí doba (věnováno F. T.) 04:5

detailní informace