Neobvyklý název, neotřelé nástroje, neobvyklý titul, neuchopitelně pochopitelné písně. “Avantgarda. Živá avantgarda!” chtělo by se zvolat. Hudba i texty, kterými Sledě vytvořili tuto kouzelnou rybí krajinu, nad kterou vychází jako něco nepostradatelně měkkého a poslé(dě)ze i pluje zelený měsíc, jsou úsporné, mnohdy minimální jako hračka vytvořená z prázdné krabičky od sardinek – ve své jednoduchosti může být čímkoli. Při této charakteristice jako by někam vypadla instrumentální dovednost. Nikoli. I ta je tam, kde má být. Moudře uložená v náruči hudby. Celková nálada alba mi nejvíc ze všeho vyvolává v mysli podobné obrazy, jaké svými texty dokáže vyvolávat Richard Brautigan. Je to rybí hudba. Krásná. Mlčenlivá. Zelená jako tůň. Hluboká jako čísi oči. Kdy je jasné, že volavka postavená na sněhu má jinou barvu. Ten případ, kdy má smysl zpívat česky. I ten, kdy má smysl to poslouchat. Kromě obvyklé porce sledí hudby, má pro vás miláček připraven krátký protetický příběh a cantus interuptus (přerušovaná píseň) Ženy pečou nádobí. A kromě toho všeho ještě moře, moře imaginace, ke kterému spolu s řekami míří i všichni Živé sledě. Krajinu, kterou protékají, si lze zamilovat a rád se do ní vracet.

Seznam skladeb:

detailní informace