Cimbál, jak jej známe dnes, je nejvyspělejší formou mnohostrunných bezhmatníkových citer a v Evropě existuje, v různých formách, už nejméně 1000 let. Za předchůdce jeho současné podoby jsou považovány nástroje staré Persie, santur a quanun. V různých dobách a v různých oblastech nabývaly rozličně se vyvíjející podoby starých drnkacích psalterií (řec. psallein, drnkati) různých podob a jmen: hackbrett (v německy mluvících oblastech), dulcimer (v anglické jazykové oblasti, odvozeno od lat. dulce melos, sladká píseň), cymbalum. Posledně jmenovaný latinský termín dal základ názvům nástrojů ve středoevropské oblasti - český a slovenský cimbál, maďarský cimbalom,
rumunský tsambal, ke kterým patří i profilový nástroj naší nahrávky.
V Čechách a na Moravě se cimbál v lidové hudbě používal již před staletími. V muzeích a sbírkách českých a okolních zemí se nachází kolem 200 těchto nástrojů z období od 17. do 19. století. Cimbál jako součást živé hudby vymizel nejdříve v Čechách a ke sklonku 19. století se už velmi zřídka vyskytoval i na Moravě (Valašsko). V průběhu první polovice 20. století se na Moravu dostaly větší nástroje maďarské výroby (od
výrobce českého původu, J. V. Schundy v Budapešti) a první majitelé (Joža Orság-Vranecký, Antoš Frolka) se stali i hráčskými vzory pro své následovníky. Po roce 1945 došlo postupně k významnému rozmachu folklorismu a tím i k využití cimbálu ve vznikajících kapelách. Nebyl to však původní malý přenosný cimbál, ale velký "uherský" nástroj s pedálem. Dokonce se u nás ve firmě Lídl započalo i s jeho výrobou (Primas). Cimbálové hře se začalo vyučovat nejen na úrovni základního uměleckého školství, ale i na konzervatoři. Objevila se celá řada transkripcí pro cimbál a někteří skladatelé přispěli i původními díly. K podobnému rozmachu docházelo i v dalších zemích, zvláště pak v Maďarsku a Rumunsku. Právě virtuózní cimbalisté z těchto zemí měli nemalý vliv na moravské hráče. Na jedné straně to přispívalo k rozvoji techniky, dovednosti a harmonického myšlení, na druhé straně se tím někdy stíral a stírá svéráz moravské lidové hudby. Přesto všechno se na Moravě vytvořila silná vlastní tradice cimbálové hry, o čemž svědčí desítky vynikajících cimbalistů působících jak na školách, tak v terénu. Drtivá většina z nich působí ovšem ve folklorním prostředí a odsud vyplývá i jejich úloha na případných nahrávkách. V poslední době, kdy se svět propojuje v podobě world music, jsme však u nás postrádali projekt, který by cimbál emancipoval jako sólový nástroj a postavil jej nad jednotlivé žánry. CD Dalibora Štrunce, založené na jeho dlouhodobém všestranném působení jako interpreta i autora, by takovým projektem mohlo být.

detailní informace