Intenzivní písničkářské album plné démonů, příběhů i intimních, osobních reflexí. Všech dvanáct skladeb napsal Jakub Čermák (aka Cermaque) na začátku letošního roku při procházkách Paříží. Básník, busker, písničkář a příležitostný režisér Jakub Čermák na svém novém albu, tentokrát bez kapely Cirkus Cermaque, ale zato se zahraniční účastí, podává autentický otisk současné doby.

Svoji pátou řadovou desku nahrál písničkář a básník Jakub Čermák společně s excelentním francouzským kytaristou Rémym Reberem a francouzsko-brazilskou zpěvačkou Raisou França Bastos během svého tříměsíčního pobytu v Paříži na jaře 2012. „V půlce dubna se ukázalo, že jsem v Paříži stačil napsat písní čtrnáct. Dvě z nich během následného nahrávání vypadly, i tak jde ale o poměrně autentický a kompletní otisk jedné (časově i geograficky) přesně ohraničené zkušenosti. Vlastně jsme ještě v průběhu natáčení vůbec nepočítali, že se nám podaří dát dohromady celé album.“ K sevřenosti alba výrazně přispělo dlouholeté přátelství mezi Jakubem a jeho francouzskými hosty - a především virtuózní schopnosti a vzdělání Rémyho Rebera, který je studentem prestižní Conservatoire national supérieur de Paris.

Páteří desky jsou znovu výrazné texty, ve kterých je autorova současná zkušenost přítomná spíš v atmosféře a horizontu než v tématu, artikulovány tu jsou především rozpory a vášně vnitřní, kterým cesty podél Seiny plné policejních potapěčů, rozhovory s bezdomovci či příběhy básníkovo oblíbených autorů dělají hlavně účinnou kulisu, rámec a svodidlo. Nemrtví bloudící k řece navíjené na cívku oceánu. Rostliny, které zpívají jako hrací skříňky. Dráp luny vražený do srdce... Paříž, coby možný symbol rozpačitosti i nadějí současné Evropy, půl turistický skanzen, půl Zolovské "břicho", obrovské tržiště a místo neustálého střetávání kultur, jejich rozporů, snoubení i symbióz.

Album  Démon v Paříži, bylo původně jen pokračováním „démonských“ nahrávek, jak potvrzuje Jakub Čermák. „Trochu jsem se tím titulem desky sám chytil do pasti. V posledních letech jsem mezi regulerními deskami nahrával ještě jakási průběžná mezi-alba, tzv. "Démony v Jakubu", pojmenované podle toho, že si je natáčím v tátovo pracovně ve Sv. Jakubu u Kutné hory. "Démon v Paříži" měl být původně jen čtvrtým takovým navazujícím demem v řadě a to, že z něj nakonec vznikla regulerní a mně teď možná nejmilejší deska, je trochu věcí šťastné náhody - a umu Rémyho Rebera, Raisina kouzla a důslednosti Broňka Šmída. Ti mně zároveň přesvědčili, aby na desce bylo ještě víc městských zvuků a ruchů, které celému albu přidávají na "pařížskosti" a ucelují ji i navenek v jeden sevřenější příběh.“

Album plné démonů, nahrané v domácích podmínkách na kolejích poblíž Porte de Pantin, smíchal pak v brněnském Indies Studiu pečlivě Broněk Šmid.

detailní informace