Z Budoáru staré dámy se podařilo po čtyřech letech vynést další, v pořadí čtvrté oficiální album. Alternativně rocková brněnská kapela seskupená okolo frontmanky Marty Svobodové a bubeníka Štěpána Svobody, prošla od posledního alba výraznou proměnou. Marta Svobodová zůstala jediným ženským prvkem v kdysi „ze tří pětin“ dámského seskupení, což sebou samozřejmě přineslo i změnu celkového zvuku. Budoár se stal vyzrálou kapelou, které ale stále vévodí nezaměnitelný hlas Marty Svobodové a její skladatelský rukopis. Nové jedenáctipísňové album zabalené v nápaditém a opravdu originálním digipacku podtrhuje úspěšné dokončení přestavby Budoáru.

Je jiné, je stejné.
Je jiné, protože noví členové kapely (Marek Laudát - kytara, Tomáš Doležal - dechový midikontroler a Tomáš Ergens - baskytara) objevili v Budoáru do té doby neobydlená místa. Mimo charakteristický tísňový zpěv Marty Svobodové a razantní bicí sourozence Štěpána Svobody, Budoár na nové desce staví skladby především na atmosférách – vytvářených ze zvukových ploch (Psí, Oči široce ), rastrů (Jak to ta voda umí, Systém hadic, Sýkorkám) a z čistě instrumentálních motivů (Jde děvče, Husí kůže, Radar). Marta Svobodová stylizuje hlas méně než dříve a používá jeho přirozenou polohu. „Mám teď radši, když na něj míň tlačím -  víc než křičet hlady, chci hlad sdílet“. Slova  písní neustále loví v sytých životních situacích (Husí kůže, Rybu nebo krtka, Psí), přijímá v SMS zprávách (Radar), nebo si je bere od blízkého básníka Petra Kováře (Jde děvče, Věci v jiném domě, Sýkorkám). Album v písničkářském rukopisu rozpoznatelně navazuje na předchozí tvorbu Budoáru, aranažmá jsou však promyšlenější a nálada melancho-lidštější, než nahrávky předešlé. „Ikdyž erupce a výlevy na živo, z konce rtů a prstů se nedají srovnat s energií, kterou přináší poslech z desky v soukromí, vší celostí našich bytostí jsme se otiskli do média CD - pro potěchu v tichu, pro soukromé návštěvy v Budoáru.“

Marta Svobodová  vysvětluje název alba. „Zve se Láva, protože skladby na něm postupem času vyvěraly jako malé melodické erupce vlastních prožitků. A v tomto pohledu pak název Láva přísluší něčemu s osobní a expresivní minulostí, zároveň však něčemu zakonzervovanému v definitivnímu tvaru - jako je album nahrané ve studiu.“   


Tajemství v obalu
Obal je vyroben z přírodního hnědočerveného papíru. „Sopka je vyplivnutý kopec, jehož kráteru-tvar jde v ploše popsat vrstevnicemi. A tak při druhém pohledu objevíš nadutou skrýš s naznačeným otvorem, ze které je možné vyhřeznout vnitřek - texty písní“, vysvětluje jeho autorka, Marta Svobodová. Tvar kráteru-otvoru vychází z vlastností jeho obsahu - jednotlivých skladeb, jak ilustruje kresba na disku. „A vylitá slova jsou stříbrná, protože záleží na úhlu pohledu, úhlu dopadu a odrazu. Světla a očí.“


Kapela desku nahrávala ve dvou jarních obdobích roků 2010 a 2012 ve studiu Indies. Budoár staré dámy pokřtil novou desku horkou lávou 8. listopadu 2012 v brněnském klubu Favál spolu s duem Longital. Pražský křest proběhne 15. prosince v klubu Vagón společně s kapelou Lajky.



Budoár staré dámy:  
Štěpán Svoboda (bicí, xylofon, hlas),
Tomáš Doležal (dechový midikontroler, klarinet, tibetské mísy, hlas)
Marek Laudát (kytara, vazba, hlas)
Tomáš Ergens (čistá, kreslená basová kytara)
Marta Svobodová (hlas, hlad, kytara rukou, smyčcem)

detailní informace