JOSEF KLÍČ - REQUIEM ZA MAGORA
1. recitativo I. (Opíjejte se / Charles Baudelaire/)
2. Requiem Aeternam
3. recitativo II. (Kolem útlých...)
4. Kyrie Eleison
5. recitativo III. (Da capo al fine III.)
6. Sanktus
7. recitativo IV. (Budiž Ti země lehká ...)
8. Dies Irae
9. recitativo V. (Tak od nyní mi nad ...)
10. Ofertorium
11. recitativo VI. (Smiluj se nade mnou ...)
12. Hostias
13. recitativo VII. (Kdo je ten třetí, jenž ...)
14. Agnus Dei
15. recitativo VIII. (Dušiček / Bohuslav Reynek/)
16. Kyrie / Requiem
17. Josef Klíč & Ivan Martin Jirous, Louny 6. 11. 2006

Total Time 43:11

 
Sólová kompozice pro hlas a několik violoncell, kterou složil Josef Klíč, koncertní mistr Národního divadla v Brně, který se ovšem svou podstatnou částí tvorby pohybuje i v českém undergroundu, hostuje např,. na posledním studiovém albu Plastic people, případně yvstupuje se Závišem či Jaroslavem neduhou. Proto není žádným překvapením, že smrt Ivana „Magora“ Jirouse, vůdčí osobnosti českého podzemí byla iniciačním momentem k napsání reqiua, neboli zádušní mše za zemřelé k jejich připomenutí. Rok po Magorově smrti tedy vychází dilo, které v sobě propojuje klasickou hudbu s alternativní a soudobou, samozřejmě zazní i temné tóny undergroundu. Reqiuem je proloženo autorskou recitací Jirouse a bonusem je záznam společného vystoupení, kdy I. M. Jirous, mj. nositel Seifertovy ceny za literaturu, recituje svoje verše a Josef Klíč k nim improvizuje na violoncello.

Bosket je sestaven kompletně z působivých fotografií z Jirousovy zádušní mše a pohřbu, kterého se účastnilo na 2 000 lidí.

Requiem (lat. Missa pro defunctis nebo Missa defunctorum), česky zádušní mše nebo mše za zemřelé, je v katolické liturgii mše sloužená jako součást pohřebních obřadů či při příležitosti zvláštní vzpomínky na zemřelého.

Tématem mše za zemřelé je modlitba za spásu duše zemřelého. Text mše nebyl zpočátku jednotný a v různých zemích Evropy se lišil. Sjednocení přinesl až Tridentský koncil, který zasedal v letech 1545 až 1563. Název rekviem pochází od prvních slov schváleného latinského textu: Requiem aeternam dona eis, Domine.

Requiem je rovněž název hudebních skladeb, které jsou při příležitosti těchto obřadů prováděny. Vzhledem k dramatičnosti a všeobecné platnosti textu, bývají od minulého století rekviem komponována i čistě pro koncertní účely, aniž by se počítalo s jejich uvedením v chrámu. Bývají často i doplňována neliturgickým a dokonce i nenáboženským textem (např. Válečné requiem Benjamina Brittena).

Po řadu století byl text rekviem zpíván výhradně ve formě gregoriánského chorálu. První dochovanou polyfonní skladbu na toto téma zkomponoval Johannes Ockeghem koncem 15. století. Nicméně závažnost textu i úcta k zemřelým nedovolovala skladatelům při komponování rekviem užívat nějaké kompoziční či instrumentační výstřelky. Např. po celé 16. století skladatelé při komponování užívali techniky cantus firmus, která už v té době působila archaicky.

Odhaduje se, že do dnešních dnů přibližně 2000 skladatelů zkomponovalo více než 3000 skladeb tohoto typu. Velmi podrobný přehled skladeb lze nalézt na requiemsurvey.org.

Skladatelé, zejména od dob romantismu, se vždy nedrží přesně liturgického textu. Některé části bývají vypouštěny a během provádění při obřadu v chrámu jsou pak doplňovány klasickým gregoriánským zpěvem. Některé původně delší sekvence (např. Dies Irae) bývají často děleny na jednotlivá hudební čísla. Naopak, někteří skladatelé si text upravili, aby vyhovoval jejich hudebním myšlenkám a formě (např. Hector Berlioz ve svém Reviem op. 5 neboli Grande Messe des morts), jiní do tradičního textu vložili doplňující části, jak učinil i Antonín Dvořák ve svém Rekviem b-moll, op.89, když použil moteta Pie Jesu. Často je rovněž vkládána modlitba Libera me.

Forma rekviem zaujala i nekatolické skladatele či skladatele, kteří chtěli zkomponovat skladbu k uctění zemřelých na jiný než liturgický text. Tak již v 17. století vznikla např. díla Heinricha Schütze či Michaela Praetoria, která jsou luteránskou obdobou mše za zemřelé. Obdobným dílem je i Německé rekviem op. 45 (Ein deutsches Requiem) Johanna Brahmse na text úryvků z bible Martina Luthera.

Jedním z nejzajímavějších a také neemotivnějších je requiem jistého Josefa Klíče z Brna. Znalci a uměnovědci oceňují nejen zajímavou strukturu a hudební nadčasovost, vymykající se z obvyklých klišé skladatelů tohoto žánru, ale i to, že do tohoto requia zazní přímo hlas člověka, k jehož poctě je zkomponováno, což je velice neobvyklý a i v historii hudby ojedinělý přístup. Vyšlo na značce Guerilla Records.

detailní informace