Diskografie umělce

Neřež

Hudební skupina Neřež vznikla jako volné pokračování legendárních Nerez. V roce 1998 z Kapely Jaromíra Nohavici

přechází do Neřež Vladislava Hořovská, Vít Sázavský, Zdeněk Vřešťál a Filip Jelínek. Skupina doplňuje na post

bubeníka Davida Uhra a později hraje v prvním obsazení Neřež ještě saxofonistka Martina Fialová a kytarista Miroslav

Chyška. Tito hudebníci natáčejí v letech 1998 a 1999 pro společnost EMI Czech Republic 2 alba: Neřež a především

Neřež – Nebezpečný síly.

V roce 2001 podepisují Neřež smlouvu s BMG Ariola a nahrávají album Ještě jednou. V sestavě kromě Vřešťála a

Sázavského figurují v té době zpěvačka a violoncellistka Magda Škardová a bubeník Pavel Plánka.

Po dvou letech se složení Neřež opět mění, nejprve na trio Vřešťál, Sázavský a Benešovský, později se na místo

bubeníka se vrací David Uher. Tato sestava natáčí v roce 2004 pro společnost Indies album Jednou měř, 2x Neřež, které

je vlastně skrytým dvojalbem – kromě hlavního alba mohou návštěvníci tehdejších koncertů Neřež získat i bonusový disk

Nášup, pro který je v bookletu alba připravena kapsa. Dochází tak k aktivnímu propojení posluchačů nahrávek Neřež a

návštěvníků koncertů, protože jedině majitel specielní kartičky z obalu hlavního alba může získat druhý disk, a to

pouze na koncertech skupiny. Právě tímto krokem se Neřež přiřazují ke kapelám, pro které už přestalo být vydávání

nových desek tím nejdůležitějším v jejich kariéře. Přednost budou mít od této chvíle koncerty a CD se budou prodávat

především jako doplněk živé produkce. Společnost Indies je také posledním velkým vydavatelem, u kterého skupina

vydává desku. Všechny další nahrávky produkuji Neřež ve vlastní režii.

V roce 2007 vzniká možná nejzajímavější album Neřež – vánoční kolekce Slavná věc. Nahrávka obsahuje písně, které

spojuje jediné téma: Vánoce a věci k nim patřící. Nezpívají je zpěváci, ale prostřednictvím jejich hlasů si můžete

poslechnout příběhy Prskavky, Vánočního stromku, Balicího papíru, Rybích kostí, Vloček, Jmelí, Dárků a dalších

předmětů, které si neodmyslitelně spojujeme s Vánocemi. Mezi písničkami zní občas hlas „lidového podkrkonošského

vypravěče“ Helmuta Hružvavy, který nám třaslavým hlasem ze záhrobí vypráví o tom, co už není... Mystifikace jako od

Cimrmana, legrace při zachování zvláštní nálady vánočních lidových zvyků a písní. Parodie na „vánoční“ alba popových

hvězd a zároveň krásné písničky. Novým členem skupiny se stává hráč na klávesové nástroje a písničkář Raven.

Rok 2010 je pro Neřež velice zásadní. Zdeněk Vřešťál dostává nabídku od tvůrců filmu podle stejnojmenné knihy Michala

Viewegha Román pro muže. Hudbu k tomuto filmu skládá Zdeněk Vřešťál a Neřež už v novém obsazení. Na perkuse a flétny

hraje Robert Fischmann a na klávesy Vít Beneš. Neřež tak získává dva instrumentálně velice zdatné spoluhráče a také

dva další zpěváky. Od této chvíle zpívají v Neřež všichni členové, každý hráč hraje minimálně na dva hudební nástroje

a tyto možnosti se odrážejí i v nových písních, které skupina připravuje na své šesté studiové album. Film Román pro

muže je, stejně jako jiné filmové adaptace Vieweghových knih, velice slušně navštěvovaný a diváci mají možnost slyšet

hudební motivy od Neřež i závěrečnou píseň Jednou tu nebudeme v podání Miroslava Donutila.

V roce 2010 vychází také kompilace Vřešťáloviny, aneb To nejlepší z nejhoršího, což je výběr všech možných „hudebních

poklesků“ z dosud vydaných desek Neřež a Zdeňka Vřešťála, které jejich autor doplnil třemi novými skladbičkami –

pseudofolklórní písní Sponzoři a revizoři, retro swingovkou Klapka a pohřebním kouskem Jistota. Tato kompilace se

neprodává, její autor ji rozdává jako bonus ke všem prodaným CD při koncertech Neřež.

Oba dva hlavní protagonisté Neřež si sestavili ke svým padesátinám retrospektivní výběry: Vřešťál v roce 2006 Do

posledního dechu a Sázavský v roce 2008 Vít Sázavský - Nerez 1982 – 2007 Neřež.

Vít Sázavský stále častěji spolupracuje i s českými divadly. Podílel se například na tvorbě hudební složky

představení malované na skle v českobudějovickém Jihočeském divadle, Balada pro banditu v jihlavském Horáckém divadle

nebo Trampoty brouka Pytlíka v kladenském divadle Lampion.