Zdar a sílu, tu Ctib. Pro ty z vás, které zajímají fakta, se pokusím stručně a suše shrnout historii kapely Telefon.

Skupinu (tehdy ještě bezejmennou) dal dohromady na podzim roku 1992 basák Urb. Předtím drtil saxofon ve valmezských Nic složitýho, později v rožnovské partě s bizarním názvem 4 kapely ing. Morisáka. Z těch prvních vytáhl kytaristu Kekse, v těch druhých se seznámil se mnou. Vznikající kapela přijala název Telefon. Bubeníka jsme našli až po nějaké době hledání – to když nás překvapilo, jak dobře buší do škopků Fekál, kytarista a zpěvák tria 77 (později změnili název na Complicité Candide). A opřeli jsme se do toho.

Záhy byl na světě první repertoár. Výhradním autorem muziky byl Urb (texty mám od počátku až dodnes na svědomí především já). Měl poměrně vyhraněnou představu, co chce hrát, a vtiskl skupině podobu, kterou měla v tomhle období. Zaznamenaly ji dvě nahrávky. Tu první, bezejmennou, jsme nadrtili na čtyřstopák ve sklepní zkušebně v podzemí rožnovské ZUŠky, tu druhou, nazvanou Fingovaná sebevražda, naživo v malém sále místního kulturáku.

Pak přišla první kytarová rošáda. Kekse přestal Telefon bavit. Po dlouhém hledání nastoupil na jeho místo Havran, se kterým jsme se znali ze 4 kapel. Muzika (pořád skládal hlavně Urb) přiostřila, potemněla, taky texty se začaly měnit – namísto osobních výpovědí teď stále častěji přicházela řeč na společenská témata. Nahrávka této sestavy vznikla v pronajaté chatě v kopcích nad Horní Bečvou. A přestože se zvuková kvalita nezapíše do žádné síně slávy, byla to velmi důležitá zkušenost – šlo o první nahrávku pořízenou vlastními silami. Tedy přesněji řečeno silami Fekála, který se tehdy začal o technickou stránku nahrávání silně zajímat (vydrželo mu to dodnes). Celý pásek nikdy nespatřil světlo světa, třemi písněmi jsme ale později doplnili LP Háková panenka.

Pak přestal stíhat Havran, na jeho místo byl dosazen Ass Zajíc – a na světě byla nejdůležitější, vnitřně velmi silná, byť ne bezproblémová, sestava Telefonu. Urb přestal být jediným autorem muziky, čím dál víc skládal Fekál, sem tam i Zaj a já, písničky vznikaly i jako výsledek společných improvizací ve zkušebně. Nahráli jsme Hákovou panenku (zčásti ve studiu Poličná, zčásti na čtyřstopák ve zkušebně v garáži; desku vydala v roce 1997 Malárie), objeli hromadu koncertů zde i v zahraničí (Slovensko, Polsko, Litva, Estonsko, Finsko, Švédsko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálie, Švýcarsko), nachystali nový repertoár… Ale ten už jsme nestačili pořádně nahrát. Urb byl stále více nespokojený se Zajeho hrou a napjatá situace vyústila na jaře 1999 po návratu z turné po Itálii v rozpad. Část tehdy nejnovějšího repertoáru je zachycena na záznamu koncertu ze švédského Jönkepingu, zvukově však značně nekvalitním.

Dál je tahle historie spjatá především se souběžně fungujícími Complicité Candide. V nich už vedle Fekála hraje i Zajíc. Po čase odejde z Co-Ca basový kytarista, na jeho místo přichází Urb. Je to velká hráčská posila, ale jen na „dobu určitou“, a když později kapelu opouští, velmi rázně přitom za sebou práskne dveřmi – tak rázně, že tím mizí z dalšího vyprávění. Pak to Co-Ca zkouší s Lukynem, až v roce 2005 beru basu do ruky já. Na jaře 2008 ale rána: kapelu opouští bubeník Plech. Complicité Candide tak přestává existovat.

My tři osiřelí chvíli chmuříme, pak ale částečně prohodíme nástroje (Fekál od kytary a mikrofonu k bicím, já od basy k mikrofonu, Ass zůstává u kytary), přibereme do party basáka Kečupa, vzniknou první písně – a funguje to! Nová kapela zatím nemá název, záhy si ale uvědomíme paralely se „starým“ Telefonem (většina sestavy, přístup k tvorbě) - a o pojmenování je rozhodnuto. První koncert hrajeme v květnu 2009, do roka a na stejném místě, kde jsme dali poslední gig s Co-Ca. V předjaří 2010 pak natáčíme ve slavičínském studiu Unart a v domovském Vrahu novou desku. LP Smysl malých činů sice spatří světlo světa až po nepříjemných technických peripetiích (nejprve je vylisováno 500 desek s vadnou monofonní nahrávkou) , v prvních lednových dnech roku 2011, ale je tu!

(Ctib, březen 2011)

alba