Diskografie umělce

Plexis

Když v roce 1982 uslyšel mladý vyšehradský teenager Petr Hošek z kterési zahraniční rozhlasové stanice nahrávky kapely Buzzcocks, zpozorněl, a když se mu o něco později dostalo do ruky první album Sex Pistols, byl definitivně ztracen. Jeho životní cesta se před ním najednou narýsovala zcela jasně - bude punkerem. Co však dnes už málokdo ví, je skutečnost, že vedle britských vzorů nadšeně poslouchal i české Abraxas a že se dokonce na čas stal jejich „bedňákem“. Mezitím už ale v Praze kolem sebe začal soustřeďovat své vrstevníky, kteří byli naladěni na stejnou vlnu jako on – jednalo se asi o první pražskou, věkově skutečně autentickou bandu pankáčů, nepočítáme-li ovšem jejich předchůdce - teenagery z Energie G. Ti však většinou hráli na alternativních akcí pro starší, většinou máničkovské publikum. Tato nová mládež punkem skutečně žila – vždyť z jedné skupinky lidí se etablovalo hned několik punkových skupin (např. Suchý mozky, Kečup, A 64, Mrtvý miminka). Pro mladé rebely prostě neexistovalo nic jiného, jenom punk, pivo, pogo a skejt. A překvapivě také intelektuální prostředí kavárny Slávia, kde se začali scházet.

Takže bylo už jen otázkou času, kdy i sám Hošek, už tehdy přezdívaný „Sid“ (podle basáka Sex Pistols Sida Viciouse), založí nějaký ten drsný punk band. Ač o tom přemýšlel už někdy v polovině roku 1983, měl již vymyšlený název a dokonce sehnal i lidi, kteří by do toho šli s ním, stále nemohl najít toho správného bubeníka, který „se s tím nesere“. Toho objevil až v Ádovi Vitáčkovi a tak někdy až v polovině roku 1984 byla teprve skupina kompletní. Hošek ji pojmenoval připraveným názvem Plexis (v prvních měsících ještě s dodatkem PM – „punk music“), který později vysvětloval tak, že si vzal prostě názvy svých oblíbených skupin Sex Pistols a Exploited, některá písmena vyházel a zbytek smíchal dohromady.

Premiéru si tato kapela odbyla v srpnu 1984 a zmiňme tedy její tehdejší sestavu: Petr „Sid“ Hošek (voc, g), Áda Vitáček (ds), Marek Sibřina (bg, voc) a Martin Bíňovec (g). Jako u každého správného punkového souboru i u Plexis se o nějaké instrumentální zručnosti nedalo vůbec hovořit, ale tento nedostatek skupina vyrovnávala svým zanícením, nadšením a hlavně drzostí se svým „neuměním“ vůbec vystoupit. Toto první live show na festiválku v Českém Meziříčí se jí však mimořádně povedlo a od té doby do konce roku absolvovala ještě asi tři neoficiální vystoupení – ve Slunečné u České Lípy, v Kladně mj. s A 64 a v prosinci si dokonce střihla dvojkoncert v baště nové vlny v klubu Na Chmelnici, přičemž obě její produkce byly beznadějně vyprodané.

Do roku 1985 vstoupili Plexis ve trojici, když se místo odpadlíků Sibřiny a Bíňovce k Hoškovi a Vitáčkovi připojil baskytarista (bývalý zvukař) Pavel Brož. Zajímavostí možná je, že v tomto období si s kapelou několikrát zazpíval a zahrál na kytaru jako host i zpěvák souboru Visací zámek Jan Haubert. Za celý následující půlrok skupina odehrála snad šest koncertů (mj. přehlídka v Ostrově n. Ohří) a to většinou s F.P.B. a MM, jenomže v momentě, kdy už to vypadalo, že se rozjede, se její členové pohádali a z Plexis zbyl jen „Sid“. Ten stačil ještě sehnat hudebníky na poslední koncert na Opatově v únoru 1986 (sestava: Hošek – voc, Jakub „Čisťák“ Čistecký – ds, David Žižka – bg, Miloslav Čermák – g), ale od té doby na další skoro tři roky o bandu nebylo nic slyšet. Byla to škoda, protože kupříkladu červencová punk akce v pětaosmdesátém na pražském parníku „Hudební parník Vltava“ (rarita: s Plexis j.h. vystoupila dnešní herečka Jitka Asterová) nebo punk fest ve Staré Lysé (září 1985, s kapelou si zazpíval italský student Giuseppe Velena), na kterých mj. Plexis také vystupovali, jsou dodnes pokládány za jedny ze základních českých punkových koncertů.

Hudba, s kterou skupina v tomto období vyrukovala, neměla moc blízko k onomu stylu 77, tak jak jej prezentovali třeba Sex Pistols, ale spíše se blížila k neopunkovému modelu ála Exploited. Texty, jež většinou dodával Hošek, byly jednoduché a zaobíraly se hlavně klasickým punkovým syžetem – hospodou, pivem, ptákovinami, horrorovými tématy (snad pod vlivem účasti „Sida“ jako komparsisty při natáčení amerického filmu „Howling“), a vztekem na okolní netolerantní společnost.

Apropó k poslednímu sousloví; Hošek ve svém bydlišti slul jako celkem schopný pořadatel mejdanů – to mu nakonec vydrželo dodnes – což ovšem znamenalo vysněný ráj pro tzv. „malého českého práskače“, takže jak punker „Sid“, tak i jeho kamarádi to mnohokrát odnášeli při výsleších na Stb. A když se k tomu připočetly průsery, které měli samotní Plexis už jen svojí existencí, byl to ze strany Moci celkem slušný psycho-atak. Z případných postihů se pak punkýši vyvlékali jedinou a nejúčinnější zbraní proti fízlům – nechávali si dělat tzv. „papíry na hlavu“, a tak valná většina pražských pankáčů alespoň jednou za život navštívila psychiatrický ústav v Bohnicích.

Následující období členové Plexis prožívali různě. Vitáček si na pár koncertech zabubnoval s Haubertovou náhradní verzí „visáčů“ V.Z. (také Brož si nimi občas zabasoval) a v roce 1988 dokonce spoluzaložil hardcore band F.A.S. (pozdější Orlík), zatímco „Sid“ Hošek se jen tak poflakoval (podle svých slov dával dohromady různé verze Plexis, ale vždy neúspěšně – v jedné z nich se objevil prý i basista Tří sester „Ing. Magor“ Doležal). Občas zajel na androšskou akci ale hlavně – čekala ho vojna, stejně jako mnoho jeho punkových vrstevníků. Narukoval na podzim 1986 a pochopitelně dost brzy mu začalo obstojně hrabat. V létě následujícího roku odjel na dovolenku do Prahy, na jejímž konci uspořádal absolutně šílený rozlučkový mejdan, v jehož závěru, z lítosti nad tím, že se musí vrátit do zeleného kriminálu, skočil po hlavě z okna. To mu sice vyneslo umělý kolenní kloub, ale hlavně propuštění z vojny. A hned tři měsíce na to přijal roli baskytaristy u punkové party stylu skunx Do řady! Právě během pobytu u téhle kapely Hošek myšlenkově dost zdrsněl, takže začal inklinovat stále více k hnutí skinheads. To trvalo několik měsíců a sám protagonista toto své období dnes označuje za zmatečné a stupidní.

V létě 1988 ještě stále jako člen Do řady! se opět potkal s Vitáčkem a párkrát si zazkoušel na basu v nově vzniklém bandu Wanastowi vjeci, kde Áda tehdy bubnoval. Nu a na podzim si v rámci říjnového punkového parníku s Vitáčkem a basistou P.B.CH. zahrál pár věcí od starých Plexis, což ho vedlo k myšlence tento svůj starý soubor znovu obnovit. Oslovil tedy bývalého basáka Pavla Brože (zrovna ukončil svoje působení v androši Národní třída), kytaristu Jana Jukla, zvaného „Johny Chaos“ (ex-P.S., ex-Suicidal Commando) a samozřejmě Ádu Vitáčka. Sám se postavil za mikrofon a tak tedy od konce roku 1988 začali Plexis znovu působit.

Jenže najednou už to byla trochu jiná hudba. Hoška punk stále bavil, ale jelikož ve stejném čase, kdy obnovil Plexis, začal hrát na baskytaru u HC-party Michael´s Uncle (společně s Johnym Chaosem), se mu náhle otevřely i jiné hudební obzory – pod vlivem členů této skupiny začal poslouchat věci od Sonic Youth, Butthole Surfers a dalších. Navíc sám kytarista Johny Chaos více tíhnul k jinému typu bigbítu než punk (nezapomeňme na jeho zkušenosti v hardcore-metalu Sucidal Commando), takže celkové vyznění nového soundu Plexis se silně posouvalo směrem od punku někam do metalovějších poloh. Hoška v té době hodně oslovily také kapely jako Guns´n´Roses a Cult, a bylo jasné, že stylizace jeho i celé kapely bude vycházet z těchto jmenovaných formací. Žádné ježky a číra na hlavách, ale pořádné mařeny, hodně šátků a odedneška mi neříkejte „Sid“, ale „Axl“!

Proto, když Plexis začali znovu vystupovat, znamenalo to pro některé jejich bývalé fanoušky šok. Ze starých předělaných věcí, byl ještě ten punk slyšet, ale ta tam byla ona instrumentální bezradnost prvního období. Skupina se představila s takřka profesionálním vybroušeným soundem, v němž „…kytara je od prvního do posledního taktu sólovým nástrojem desky. Hutná v riffech, nezdržuje se dlouhými logickými sóly, technická místa vyhrává s lehkostí a jinak si kvičí, skuhrá a prská jako raněný vorvaň, kde chce.“ (Vojtěch Lindaur, Rock & Pop, 1990). Pro toto období jsou typické skladby jako třeba „Půlnoční rebel“, „Televize“, „Ona neví o co jde“ nebo předělávka od Hoškových oblíbených Ramones „Svět jsou bary“.

Tato nová poloha kapely také hodně lidí nadzvedla. I když Plexis nadále vystupovali na punkových akcích (vzpomeňme např. Punkeden), jejich inklinaci k street-rockovému stylu „new rebels“ mnoho pravověrných punkerů nezkouslo – např. uznávaný brněnský hardcoreový publicista Luboš Vlach napsal ve svém fanzinu Šot (1990) zcela jednoznačně: „…Řeknu vám svůj názor na Plexis: - rock´n´rollovej švindl. New rebels je pěknej vopruz.“ Skupině samotné to však vůbec nevadilo a do další dekády vplula s velkými nadějemi.

Na začátku devadesátých let se Plexis nadechli skoro ke stejnému náporu jako rozjetá Lucie, s níž také absolvovali turné jako předkapela. To je již na světě debutová deska Půlnoční rebel pod produkční taktovkou Miloše Dodo Doležala. Největšími hity jsou zcela jednoznačně Půlnoční rebel a Svět jsou bary. Rok na to je již připraven materiál pro druhou desku, ovšem kapela se rozpadá. Album White Killer točí v sestavě Hošek – zpěv, Johny – kytary, Jarda Stuchlý (Michael’s Uncle) – bicí a Filip Kolací na basu. Mezi dvanáctkou streetrockových skladeb se objevuje cover Back in USSR od Beatles, titulní píseň pojednává o bílém zabijáku – pervitinu, jemuž většina kapely divoce holdovala. Brzy kapelu opouští Kolací, místo basáka však přichází zakladatel Michael’s Uncle Petr Stanko coby druhý kytarista. Album III má s punkem již pramálo společného, obsahuje jak popové melodie, tak hutné metalové riffy. Po předskakování legendárním Ramones v pražské Lucerně Hošek kapelu rozpouští. Po Plexis byl na koncertě házen toaletní papír.

Hošek se pak věnuje rozjíždějící se pražské taneční scéně, ovšem brzy se mu po živém hraní a punku vůbec zasteskne. Trojice Hošek – Dušan Lébl – Martin Švec se postupně sehrává, dává do kupy repertoár pro nové album. Deska vychází v druhé polovině roku 1998 a nese název To. Pro Plexis to znamená návrat nejen návrat do vod punkrocku, ale také návrat mezi českou hudební elitu. Při promo turné k albu se ke kapele přidává jako druhý kytarista Zdeněk Petr, v té době účinkující také v kapele P.S.. Během roku 2000 je pak natočeno páté řadové album Už mi to kroutí nohy, které je pokřtěno v listopadu Charliem Harperem z legendárních UK Subs. Plexis jsou hosty takřka každého festivalu, až se v polovině roku 2002 na čas rozejde. Dušan s Martinem se věnují své kapele Apple juice, s níž natočí dvě desky, Zdeněk přijme post druhého kytaristy ve Třech sestrách a Hošek, již nějakou dobu fungující také jako Dj Mucho založí spolu s Hrabošem (Našrot), Jardou Stuchlým (Michael’s Uncle) a dalšími latinskoamerický projekt Maradonna Jazz.

Na plakátech na Rock for People v roce 2004 již lze ale opět jméno Plexis nalézt; na začátku října je pak pražský klub Abaton svědkem oslavy 20. výročí vzniku kapely. Plexis se pomalu ale jistě vrací do hledáčku festivalových promotérů, v listopadu 2005 odehrají v pražské Akropoli svůj údajně 1000. koncert. Na začátku následujícího roku pak náklonnost Mucha k taneční hudbě vyústí v živá vystoupení Plexis na tanečních party Plastique. V únoru 2007 Hošek slaví v pražském Retru svoje 40. narozeniny, z koncertu je pořízen vcelku slušný video záznam. V dubnu je spuštěn nový web. Plexis opět hojně vystupují, stále častěji se diskutuje o nové desce, ta je však zatím stále v nedohlednu. V roce 2009 vychází u příležitosti 25. výročí prvního koncertu kompilace Best of 25 let a své čtvrtstoletí kapela v listopadu oslaví festivalem spřátelených kapel v pražském KC Vltavská. Na letní festivaly rok nato vyjíždí již s prvními kusy z chystané desky Vohul to! Ta má vyjít v červnu 2011.