Diskografie umělce

Petr Kofroň

Petr Kofroň odešel v roce 1974 (po absolutoriu gymnasia v Praze) studovat skladbu na brněnskou Janáčkovu akademii musických umění (třída Aloise Piňose). Vedle toho byl soukromým žákem Marka Kopelenta (1971- 1979). V letech 1980- 1988 učil teoretické předměty na Pedagogické fakultě University Karlovy v Praze. V roce 1989 krátce působil jako notový redaktor v nakladatelství Panton. Od roku 1989 do roku 1996 žil na volné noze. Od října 1996 do června 2004 byl šéfem plzeňské opery, poté opět jako volně tvořící skladatel, dirigent a spisovatel. Jako skladatel pracoval Kofroň od začátku 70. let. Tehdy vycházel z konceptualismu (např. komposice ohledávající mezní sluchové zkušenosti, možnosti pohybu zvuku v prostoru apod.). Po roce 1975 se Kofroň obrátil k primitivní diatonice a hudebnímu sentimentu (zabýval se mj. dílem I. O. Dunajevského). Po roce 1983 - pod vlivem hermetické filosofie Aleistera Crowleyho - vzniklo několik rituálních komposic. Od 1989 se tento myšlenkový základ projevuje v proměně dříve nostalgické hudby v hudbu agresivní, hudbu nepracující s hudebními parametry, ale pouze s "energií" zvuku, hry a hráčů.

Po roce 1993 se Kofroň intensivně zabýval grafickými partiturami a koncepty (realisoval grafické partitury Anestise Logothetise, Miroslava Ponce, Milana Grygara, Milana Knížáka).

Po roce 2000 připravil několik úprav skladeb alternativního rocku: Petr Křečan - Kilhets (1998), Filip Topol (2000),
Blixa Bargeld (2000), The Plastic People of the Universe (Ladislav Klíma - Aj obešel já polí pět, 2002, Pašije, 2004),
Brian Eno (2003), MCH Band a Agon ORCHESTRA (2005), DG 307 a Agon ORCHESTRA (2006).

Po dosažení 50. roku věku obrací se Kofroň stále více k podivnému popu a rocku - muzikál Magická flétna (Městské divadlo Stanislava Moši, Brno 2006, cena Alfréda Radoka 2006), opera Mai 68 (koprodukce ND Brno a ND Praha, 2008) - a big-bandovému quasijazzu (Symfonie Titan, 2005, Magor, 2008).

SEMINÁŘE - OCENĚNÍ - OBJEDNÁVKY
Kofroň se zúčastnil několika komposičních seminářů (Boswil 1978, 1980, 1982, Darmstadt 1982, 1988). Získal několik ocenění ve skladatelských soutěžích (IGNM Bonn 1977, Boswil 1978, 1980, G. B. Viotti Vercelli 1982, CISM Luxembourg 1982, Jirkov 1987, Jihlava 1987). Řada skladeb vznikla na objednávku institucí jako Nadace Leoše Janáčka Praha (Zlaté kapradí, 1991), Deutschlandfunk Köln (Enhexe, 1991, Big Dipper, 1998), The South Bank Centre London (The Fire is Mine, 1993), Internationale Tage für Neue Blockflötenmusik Winterthur (O. T. M., 1993), Stiftung Alypios München (Die stille Nacht, 1993), Bang on a Can New York (IG-D, 1996), Festival hudby výjimečných délek Praha (H-R-S, 1997).

AGON ORCHESTRA
V roce 1983 založil Kofroň spolu s dalšími skladateli - Miroslavem Pudlákem a Martinem Smolkou - Agon ORCHESTRA, soubor věnující se výhradně současné vážné hudbě navazující na linii "Nové hudby", tento soubor existuje dodnes.

Od začátku 90. let je Kofroň spojen se souborem také jako dirigent a dramaturg. Podílel se na přípravě a řídil několik tématických koncertních řad: Antologie světové avantgardy (1991/92), Počátky české Nové hudby (1993), Alternativa - skladby výtvarníků a rockerů (1993), Mikrointervalová hudba (1993), Počátky dodekafonie (1993), Grafické partitury a koncepty (1994), Newyorská downtownmusic (1996, 1997, 2000, 2001), Iannis Xenakis (1998), New Rock - Heiner Goebbels (1999), John Adams (2000), Frank Zappa (2000, 2003), Mladí čeští skladatelé (2000, 2003), Conlon Nancarrow (2001), Michal Nejtek (2002), E. F. Burian (2004), Michal Nejtek/The Plastic People of the Universe - Vlaková opera (2007), Magorova Summa - zhudebněné texty Ivana Martina Jirouse (2008)

Po celou dobu se věnoval české Nové hudbě (Marek Kopelent, Jan Klusák, Josef Adamík, Peter Graham, Martin Smolka, Miroslav Šimáček), celé bloky spolu s premiérami zapomenutých skladeb věnoval Rudolfu Komorousovi, Zbyňku Vostřákovi a Josefu Bergovi. S Talichovým komorním orchestrem provedl v roce 1996 Vostřákův Kapesní vesmír a pro Českou televizi připravil inscenace dvou Bergových oper - Oddyseův návrat (1994, rež. Jiří Nekvasil), Evropská turistika (1997, rež. Jiří Nekvasil).

Kofroň se významně věnuje dílům amerických minimalistů (Terry Riley, Steve Reich, Phil Glass, John Adams), amerických postminimalistů (Michael Gordon, David Lang, Evan Ziporyn, Julia Wolfe), newyorskému downtownu (John Zorn, Elliott Sharp, Annie Gosfield, Norman Yamada, Anthony Coleman), mladé české hudbě (Ondřej Adámek, Ivan Acher, Slavomír Hořínka, Marko Ivanovič, Michal Nejtek, Roman Pallas, Pavel Smutný, Miroslav Srnka, Michal Trnka, Jan Trojan) a dílu Heinera Goebbelse.

Od roku 1994 je spolu s Ivanem Bierhanzlem a Společností pro novou hudbu pořadatelem Maratonu nové hudby, jedné z největších přehlídek současné světové hudby v Čechách. V roce 2006 se konal již 13. ročník.

Petr Kofroň vystupoval s Agon ORCHESTRA na prestižních pódiích v Evropě a USA: Varšavská jeseň, Spring Festival Budapest, Berliner Festwochen, berlínský Konzerthaus, berlínský festival Ultraschall, Kűnstlerhaus Mousonturm ve Frankfurtu am Main, hamburgský Kampnagel (Schleswig-Holstein Musik Festival), Kunsthalle v rakouském Kremsu, festival Wien Modern, Rote Fabrik Zürich, londýnský The South Bank Centre, Musique actuelle v kanadském Victoriaville, Lincoln Centre v New Yorku. Pravidelně hraje i na hlavních festivalech v Čechách, Moravě a Slovensku: Pražské jaro (1996 - balet Anestise Logothetise, 2001 - representativní koncert Agon ORCHESTRA, 2003 - Frank Zappa), pražská Alternativa, bratislavský Melos-Ethos a Večery novej hudby, brněnská Expozice nové hudby, v roce 2007 vystoupil Agon ORCHESTRA s Ivou Bittovou na festivalu Next Wave, New York s projektem Don Juan in Prague.