Skupinu založil v srpnu 1966 bubeník Přemysl Černý, který si ze svého předchozího působení v Mahagonu přivedl spoluhráče Františka Francla (kytara), Pavla Fořta (doprovodná kytara) a Eduarda Vrška (klávesy). Doplnili je Jiří Čížek (basová kytara) s praxí ze skupiny Tornado a zpěváci Petr Novák a Viktor Sodoma, někdy také Pavel Sedláček. Právě střídání u mikrofonu komplikovalo skupině hledání vyhraněného stylu a řešením nebylo ani brzké nahrazení Sodomy (přijal nabídku od Matadors) Karlem Kahovcem, které si spolu s Vrškovým odchodem na vojnu vyžádalo prohození některých nástrojů: Kahovec se stal doprovodným kytaristou, Fořt basistou a Čížek klávesistou. Petr Novák si ze svých začátků ve skupině George & Beatovens přinesl chlapecky naivní, o to však podmanivější písně typu Já budu chodit po špičkách a Povídej, které neobyčejně souzněly s cítěním teenagerů a na rozhlasové hitparádě Houpačka obsadily nejvyšší pozice bez ohledu na problematickou kvalitu „sklepních“ nahrávek. Jejich vydání na deskách si vyžádalo pořízení profesionálních snímků, proto Flamengo v červnu 1967 dokončilo v dejvickém studiu Supraphonu natáčení serie, z níž vzešel jeho první singl s tituly Já budu chodit po špičkách a Povídej, ale i výsledky Kahovcovy tvorby Svou lásku jsem rozdal, Poprava blond holky a Co skrýváš v očích, které dostaly prostor na dalších SP. K nepřehledné situaci ještě přispěla kombinace Kahovcovy novinky Paní v černém a snad ejsilnějšího Novákova počinu Náhrobní kámen (písně roku 1967 podle ankety Zlatý slavík) na singlu s pořadovým číslem 3 a nazpívání další Novákovy skladby Džbán Pavlem Sedláčkem. Nízké náklady desek zdaleka neuspokojily zájem o tyto písně, které dnes patří do zlatého fondu české pop music, jistě i zásluhou autora všech textů Ivo Plicky.

alba