Svatopluk Karásek

„Kdo to kdy viděl, aby se vinař stal farářem?“ divili se jeho učitelé. „Ještě to bude vypadat, že si děláme legraci.“ Farářem se nakonec přece jen stal.

Nejdřív ještě pracoval v kladenských dolech, v letech 1964–1968 studoval a až do roku 1973, kdy mu byl odebrán státní souhlas, působil jako farář. Od roku 1976 se stal kastelánem na Hradě Houska. Bylo to v době politických procesů se členy Plastic People, s Pavlem Zajíčkem a právě s Karáskem, kterého nespravedlivě uvěznili. Šikana, časté pobyty ve vazbě na tzv. „osmačtyřicítku“ a pronásledování jeho blízkých ho dohnaly až do exilu. V roce 1980 odešel do Curychu, kde působil dalších deset let jako duchovní.

Jeho manželství s psycholožkou Stáňou začalo tragédií – narodily se jim dvě děti, dvojčata. Protože byly nedonošené, rozhodlo se o jejich převozu sanitkou do Prahy. Auto ale nebylo vytopené a obě děti při transportu umrzly. V manželství se pak ještě narodily tři další děti. Stáňa ale měla nemocné srdce a krátce po listopadu nečekaně zemřela. Právě v době, kdy celá rodina zvažovala návrat do Čech. Svatopluk Karásek nakonec odešel sám. Aby se nějak rozveselil, vymyslel se svými přáteli projekt „veselého starobince“, statku v jižních Čechách, kde hodlal se svými kamarády dožít. „Nakonec ale přišla láska, a ta všechno zničí,“ říká s nadhledem. V pozdním věku se oženil s mladou úřednicí Pavlou, narodila se jim dcera Klárka a krátce poté adoptovali z kojeneckého ústavu holčičku Markétku. O dvě děti ranou osudu přišel, dvě děti řízením osudu na stará kolena získal, v době, kdy už s tím vůbec nepočítal. Stále působí jako evangelický farář, pro radost si pořídil vinotéku a stále také se svým kamarádem Londýnem z dob undergroundu objíždí koncerty.