Amalgam

konci roku 1976 skupinu Amalgam, která měla tento jeho zájem vyjadřovat. "Bývalý zappista a sžíravý kritik všeho, co nebylo jeho dílem, propadl indické hudbě s takovou vášní, že to bylo v prvním okamžiku až groteskní. Markova hudba však nebyla čistě indická, ale ani čistě world music. Marek se tak logicky dostal k new age music, začal přednášet o tom, jak se má poslouchat meditativní hudba a v devadesátých letech natočil dokonce dvě alba zvuků tibetských mís. (Ze všech významů, které new age music má, se pro Markovo chápání tohoto stylu hodí meditativní hudba.) K rockovému bubnování se už nevrátil." (Josef "Zub" Vlček, Alternativní kultura).

První koncert si Amalgam odehrál v Karlínské besedě v září 1977, ale svojí transovní hudbou zaujal široké obecenstvo hlavně o pár měsíců později na 6. PJD v květnu 1978. V první sestavě Amalgamu se vedle Marka objevila téměř celá sestava kapely Švehlík (kromě Křečana), tedy Pavel Richter (lg), Luboš Fidler (acc g), Lesík Hajdovský (acc g). Dále ještě bývalý "elektrobusák" Tomáš Zetek (vcl) a jeho kamarád Jan "Bred" Mayer (tp, voc), kteří překvapili svojí punkovou vizáží s ježourem a černými brýlemi. Jejich protipólem byl pak neustále poskakující vlasatý a vousatý šílenec andersonovského typu se zobcovou flétnou, Zdeněk Macků. A aby se ještě více zdůraznila ona orientace na východní hudbu, doprovodil kapelu indický tablista Mohan Lal. Diváci byli nadšeni - etnický spodek a "frippovské" elektro Pavla Richtera je dostalo do kolen. Společně s tehdejším polským hostem Dnů, skupinou Ossian tehdy Amalgam ukázal, že lze vytvářet muziku, která leží vně obvyklých jazzových a rockových postupů. Poté Marek opět osiřel, neboť "švehlíci" se začali věnovat svým vlastním projektům, ať už s domovskou kapelou nebo s F.O.K..

Někdy na podzim 1978 se v nové sestavě Amalgamu objevil folkový kytarista a zpěvák Jiří Mazánek, který se taktéž zajímal o indickou hudbu, a houslista Milan Valenta. Toto seskupení uskutečnilo několik zajímavých koncertů, mj. komponovaný pořad na verše indického básníka R. Thákura. Také vystoupilo v hale Na Folimance v rámci 8. PJD v květnu 1979. Během roku se ale po názorových střetech Marek (což u něj nepřekvapuje) s Mazánkem rozešli a Mazánek poté založil s Vlastou Matouškem a Karlem Babuljakem podobně laděný, meditativní soubor Relaxace. Vlasta Marek pak odjel na delší čas vzdělávat se v zen-buddhismu do Japonska.

Po návratu z Japonska Marek odehrál s Amalgamem ještě několik koncertů (např. na Baráčnické rychtě), opět v sestavě s Mazánkem, Valentou a později ještě sitaristou Emilem Pospíšilem. V té době sestava kapely vypadala takto: V. Marek (tbl, con), E. Pospíšil (ac g, sit), Jiří Kohoutek (vln) a Ilja Resek (ac g, noc). Od druhé poloviny 80.let už se ale Marek věnoval hudebním i mimohudebním aktivitám jenom čistě sám za sebe (občas s již zmiňovaným E. Pospíšilem).

Sám Marek charakterizuje hudbu Amalgamu na webu jako "pokus o zachycení atmosféry, exotiky, pokus o přímou komunikaci beze slov. Tabla a sitar kontra kytara a bubny. Radost z hraní při každém koncertě. Neopakovatelnost a vždy premiéra. Žádné velké umění, velké výkony. Jen tak."

Na rozdíl od ostatních kapel čs. alternativní scény, které neustále experimentovaly s různými druhy hluků, pracoval Amalgam s tichými plochami, které zdobil ornamenty jemných a klidných zvuků. Stal se tak nejvýznačnějším čs. souborem 70. let, který se zabýval fúzí hudby evropské, angloamerické a orientální. Jakožto skupina, která se jednoznačně orientovala na etnickou muziku a ukazovala ve svém hraní svůj vlastní přístup k hudbě východních kultur, byla tak jakýmsi průkopníkem world music u nás. Markův hlubší ponor do východních duchovních nauk ho vedl k pozdější aplikaci různých nekonformních filosofických koncepcí (zen, později new age) na svůj běžný občanský život (viz výše "Zub" Vlček).