Diskografie umělce

Ch.A.S.A.

Fusion music, neboli v Československu známý termín jazz rock v jihomoravské metropoli kupodivu nenašel tak úrodnou půdu jako v Praze. Samozřejmě i zde byly tendence vytvořit vlastní variantu této fúzující, většinou instrumentální hudby. Například z renomovaného Orchestru Gustava Broma se občas oddělovalo menší sdružení vedené kytaristou Igorem Vavrdou a prezentovalo svou formu fusion music, z pohledu úhlu rockerů jazz rock nějaký čas prezentovala skupina Nucleus, ale za skutečné reprezentanty daného žánru lze považovat skupinu Ch.A.S.A.
Její předobraz bychom mohli částečně vystopovat ve skupině bizarního názvu: Šuchra-Luf Band, kterou tvořili Antonín Stříž (tehdy ještě elektrická kytara), Ivo Albrecht: baskytara (studující fakulty elektrotechniky) a Miroslav „Kyseláč“ Veselý: bicí nástroje. Skupina kladla důraz na expresivní pojetí vlastních skladeb a působila v letech 1970 až 1971. Vystupovala v Medlánkách, na Lesné (klub Horizont), v Panton Clubu (Rooseveltova) a na známé Šelepce. Po odchodu „Kyseláče“ se Stříž dva roky „přeškoloval“ na bicí nástroje a na obzoru se zvolna rodilo nové hudební společenství.
Skupina vznikla na počátku r. 1973, kdy byly v Československu velmi ztížené podmínky pro zakládání nových rockových skupin, natož skupin experimentujících s různými hudebními formami. Jejich zkušebnou byl jazzový klub pod Domem umění na Malinovského náměstí. Poté se kapela přemístila na severní brněnskou periférii do Řečkovic na zahradu rodinného domku bubeníka, do bývalé prádelny.
Název skupiny (Ch.A.S.A.) v jednotlivých písmenech představoval příjmení členů kapely, která začala hrát v obsazení: Pavel Chmelař (barytonsaxofon, sopránsaxofon, příčná flétna, pikola), Ivo Albrecht (baskytara), Antonín Stříž (bicí nástroje) a Jiří Adam (elektrická kytara). Ke skupině se poté připojil ještě Ivan Havlíček (percussion).
Členové kapely byli většinou studenti vysokých škol a jejich intelektuální cítění tíhlo k jazzu – zejména k té variantě, kterou kolem r. 1970 prezentoval legendární jazzman Miles Davis či McCoy Tyner.
V klubu na Šelepce kapela objevila zpěvačku s kytarou Mirku Křivánkovou (dříve členku skupiny Premier), která zajímavě používala náročný jazzový scat a navíc v nevídaném rozsahu čtyř oktáv. Její hlas se stal nedílnou součástí jejich osobitého soundu. Jazzových zpěvaček u nás nebylo mnoho a tím víc na sebe Ch.A.S.A. poutala pozornost. Křivánková důsledně ctila jazzovou formu a improvizaci a v jejím projevu, částečně inspirovaném polskou zpěvačkou Urszula Dudziak a brazilskou zpěvačkou usazenou v Kalifornii – Florou Purim, znamenala výrazné odlišení od standardního pěveckého projevu, kdy hlas jako vokální nástroj mnohdy přebíral i úlohu „hudebního“ nástroje. Tím, že Křivánková nezpívala textované písně, se skupina vyhnula zkoumání textového pojetí samozvanými kulturtrégry při hudebních přehrávkách, kteří hledali dvojsmyslná skrytá sdělení a rozhodovali o vhodnosti či nevhodnosti zpívaného textu.
Od počátku panoval v řadách skupiny velký entuziasmus a kapela vykazovala při zkouškách velkou preciznost, což také přineslo svoje ovoce. Hodně jim pomáhal známý brněnský houslista, jazzový propagátor a organizátor Jan Beránek, který se stal přítelem a rádcem skupiny. Jako poděkování Janu Beránkovi vznikla skladba Beránka viděti. Celkem pochopitelně Ch.A.S.A. přebírala zahraniční jazzový materiál, ale velmi brzy se v jejich členské základně začaly profilovat skladatelské talenty. Zejména baskytarista Ivo Albrecht a kytarista Jiří Adam. Aranžmá skladeb ale bylo věcí kolektivu.