Diskografie umělce

Vlasta Grycová

Vlasta Grycová je opravdovou zpěváckou legendou; známe ji především jako osobitou, nenapodobitelnou interpretku balad a milostných písní uherskobrodských, hradišťských, kopaničářských a především straňanských. Profesí malířka skla podědila hudební talent po své mamince Alžbětě Končitíkové (1913-1999).
Veřejně vystupovat začala už jako dítě ve straňanském souboru Javorina, kde si ji roku 1957 vyhlédli pro Hradišťan Jaroslavové Čech a Staněk; rokem 1972 začala její trvalá spolupráce s uherskobrodskou Olšavou. Tehdy také nahrála první z celé řady snímků s BROLNem v Československém rozhlase v Brně. Trvale spolupracovala s CM Jaroslava Čecha a CM Viléma Zahradníka z Uherského Hradiště. Své první samostatné album Písně moravsko-slovenského pomezí nahrála pro Supraphon v roce 1985. Její následovnicí v rodinné muzikantské tradici je dcera Anička Přikrylová (učitelka hry na housle a primáška CM Vlasty Grycové) spolu se svými dcerami, houslistkou Veronikou Přikrylovou a basistkou Helenou Přikrylovou-Milanovou. S jejich zprvu rodinnou muzikou nazpívala Vlasta Grycová v roce 2003 svůj zpěvácký portrét Pod Javorinú – Lidové písně ze Strání. Hostovala na nahrávkách CM Olšava (mj. Kytice z Uherskobrodska, 1998), účinkovala v hudebních pořadech České televize (mj. film Zpěvačky z pomezí, také Zpívánky, Vonička z domova). V rodné obci spoluzaložila Ženský pěvecký sbor (dnes Netáta), se kterým si zazpívala už na albu Pod Javorinú.
Vlasta Grycová je nesmírně inspirativní hned v několika ohledech: má stále výbornou paměť na písňové texty, a nejen na ty dlouhé baladické; je-li zapotřebí, vyhledá ve svém vnitřním zpěvníku patřičnou melodii pro konkrétní příležitost. Spolupráce s kapelou a s ostatními zpěváky je pro ni stejně přirozená jako samozřejmá bezprostřednost při navázání kontaktu s publikem. A legendou je nejen živoucí, ale též pořádně živelnou: o generaci až dvě mladší zpěvačky Netáty i muzikanti domovské i hostitelských kapel mají co dělat, aby jí stačili nasazením, vytrvalostí i vitalitou na pódiu i mimo ně. Zpěv je pro ni samozřejmou součástí života, projevem lásky k lidem, k životu. Je to nakažlivé a především uvěřitelné: její hlas se do nás něžně a hluboce vrývá pokaždé, když rozpaží ruce, zavře oči a o té lásce nám zazpívá. Zní její zpěv, hovoří srdce. A my rozumíme.