Daniel Fikejz

bývalé kapely.
V poslední době se mě lidé často ptali, proč už neskládám písničky, ale jen divadelní a filmovou muziku. To mi bylo dost líto, protože do různých divadel jsem napsal za tu dobu už určitě víc než 500 písniček v mnoha jazycích, ale je fakt, že divadelní cédéčka se vydávají jen výjimečně, inscenace skončí a zbyde jen domácí archív.
Takže jsem začal shromažďovat nový materiál, hudební motivy a textové nápady. Ve volném čase, ničím a nikým neomezován, sobě pro radost, s cílem, aby ty písničky v ideálním případě přinášely radost i dalším lidem.
Jako obvykle ve své tvorbě jsem  použil elektrické i akustické nástroje, ty živě zahrané i naprogramované. Na celém albu jsem se snažil o HRAVOST. Schválně jsem nekomponoval dnes obvyklým způsobem, kdy se vybere vhodný rytmus, groove a na jeho půdorysu píseň začíná a většinou i končí. S chutí jsem se vrátil do dob, kdy měly mít písně ještě nějaký vývoj a překvapení. Co se týká novátorství a experimentů, chtěl jsem je mít spíš v druhém plánu, pro lidi, kteří si je dovedou vychutnat, nechtěl jsem být v kategorii, kde si většina posluchačů řekne – zajímavé, ale doma pro sebe bych si to nikdy nepustil...
Vědomě navazuji na tvorbu raného (instrumentálního) i pozdějšího (písničkového) Comba FH, v hudbě i v textech.
Práce na albu mi trvaly tři roky. Postupně jsem si poznamenal asi devadesát hudebních motivů, které jsem filtroval, spojoval, vyhazoval, rozváděl a podobně. Pak jsem je přiřazoval  k fragmentům textů, které většinou vznikaly jako první. Trochu mi to připomínalo matematické modely variací a permutací. Přestože jsem chtěl, aby každá píseň měla svůj odlišný styl, snažil jsem se, aby vyzněly kompaktně, spojeny vnitřní logikou.
Tušil jsem, že na albu budu mít hodně hostů, při realizaci jsem došel až k číslu čtyřicet tři (jen pro ilustraci několik z nich : Bára Basiková, Peter Binder, Jan Burian, Marek Eben, Ondřej Konrád, Jiří Spilka, …) . Jsou to jednak kamarádi, které jsem na nahrávkách chtěl mít z nostalgie, ačkoli nejsou profesionálové – třeba členové mojí vůbec první kapely z gymplu. Druhá skupina hostů jsou lidé se zajímavými hlasy, nástroji nebo něčím jiným originální. Pro doplnění dalších vrstev jsem vyzval ke spolupráci i skvělé profesionály, kteří se ve svých vokálních nebo instrumentálních oborech u nás řadí mezi ty nejlepší. Potěšilo mě, jak organicky se do nahrávek zapojili. A v neposlední řadě - protože už víc než deset let trávím část léta pracovně ve Švédsku, bylo logické, že jsem něco nahrál i tam s místními rockovými hudebníky - k některým písním se živá pulsující rytmika hodí nejlíp.
Texty mě, asi jako každého, napadaly při různých situacích na různých i nepravděpodobných místech, papírků mám popsaných opravdu hodně. Moc mi ve finále pomohly zkušenosti a instinkt mojí mámy, skvělé textařky. V současnosti už sice texty nepíše, ale při našich občasných konzultacích vždycky okamžitě věděla, která z mých nabízených variací je do dané písně nejvhodnější.
Když už jsem u konzultací, důležitý byl pro tento projekt i zvukový mistr Roman Kašník. Všechny nástroje a vokály jsem nahrával ve svém studiu v Praze a částečně ve švédském Nyköpingu, ale k dokončení jsem potřeboval po těch osamělých třech letech i jiný úhel pohledu a zároveň někoho, komu můžu věřit. Člověk si něco vysní, zdá se mu, že něčeho dosáhl, ale je to jenom v jeho hlavě a na někoho dalšího ta nahrávka může působit úplně jiným dojmem. Takže finální mix jsme realizovali společně v jeho brněnském studiu a Roman se postaral i o mastering.

NĚCO O PÍSNÍCH
1 Máš to mít
Tahle věc se zrodila při jamování se švédskými kamarády, takže jako jedna z mála na albu měla nejdřív muziku. Přestože kytarista Roger miluje Rolling Stones, pro mě měl text vždycky pracovní název Antipathy for the Devil a vím proč. Bavilo mě si zahrát piano ve stylu Bruce Hornsbyho

2 Mineme se
Snažil jsem se, aby tahle písnička  působila akusticky, i když “živá” je tam vlastně jen ta křídlovka, je to další pokrok v přátelství mezi nástroji, že už je to fakt skoro jedno... V tomhle žánru by se nabízelo použít spoustu perkusí, ale právě proto jsem tam žádné nechtěl. Text je dost intimní, i když není o úplně konkrétních zážitcích, a rodil se dlouho, řádek po řádku, ta hlavní pointa mě napadla až skoro nakonec

3 Rány v moři
Opět hudba staré školy s poctivou švédskou rytmikou, text vznikl částečně na trajektu, to o vlnách  a pak ve Španělsku, s poznáním, že každá odřenina v mořské vodě hnusně pálí, ale pak se hrozně rychle vyléčí, možná je to tak i s duší... Chtěl jsem tam mít gospel-soulovou Ilonu z období Laury, dlouho jsme hledali termín, těhotenství, porod syna, ale já jsem čekal tak dlouho, až to vyšlo. Bohužel neměla doma ani stojan, tak jsme můj mikrofon prostě položili na složené plínky, Ilona nazpívala bez váhání ty čtyři hlasy a šla kojit

4 Naděje
Naděje je, zdá se mi, čím dál míň, ale potřebujeme ji čím dál víc. Vždycky jsem měl rád hlas i citlivost Báry a romantický duet o lásce a víře jsem si chtěl zkusit. V písničce je lásek i flirtů hodně - k Doors (harmonie, zvuk varhan),  Bowiemu (zpěv), Floydům (konec), Hendrixovi (kytara), Collinsovi (bubny) Bavilo mě to všechno spojovat a přitom objevovat nová zvuková dobrodružství

5 Peking
Převážná část textu se zrodila při mé osamělé procházce na Kralický Sněžník a navazuje na song skupiny Mixage - kterou tvořili vokalisté Pekingu a já - Vietnamská dívka, což zase v osmdesátých letech byla, aby se to nepletlo, hodně avantgardní parodie na hit China girl. Doufám, že nepovede k diplomatickému konfliktu, hlavně aby se neurazil ten Pchjongjang s petangem, to by bylo teprve po legraci... Hlavní motiv hraje opět mnoho nástrojů elektrických i akustických včetně fagotu jediného bývalého člena Comba FH na tomto albu - Milana. S Combem jsme se tehdy rádi inspirovali Frankem Zappou,  jeho hudbou i humorem na hraně a já jsem se rozhodl - a nejenom v téhle písničce -  pokračovat

6 Psí hodinář (unplugged)
Akustická verze písničky z roku 1985, je na ní zajímavé, že se Martin na barokní hoboj do detailu naučil původní kytarové sólo uprostřed. Většinu partů tady hraje kapela Krless, jejíž členové ovládají i vyrábějí spoustu středověkých nástrojů.
Tenhle nový Psí hodinář se podle všeho řekne řecky
Ψ  ωρολογοποιός
 a kdyby se mě někdo někdy zeptal, kdo to vlastně je, ujasnil jsem si, že
Ψ hodinář je romantický odpůrce α samců
(Doufám, že se tomu zasměje aspoň ten univerzitní profesor, se kterým hraju tenis)

7 Moc koltů málo voltů
Skutečná událost (teda na začátku) i jména, ta by si nikdo nevymyslel... Místo nahrávání něčeho , co jsem měl odevzdat, jsem bez proudu psal ten text, který nabral posléze nečekané zvraty... Zpívá tam ostravský herec Norbert, hrozně dlouho se k tomu nemohl dostat, až jsem mu napsal, že mi stačí, když zdvojí jen ta jména. Vzápětí mi poslal sedm nazpívaných stop. Na slide kytaru hraje sólo primář porodník Ivan, v pasáži o jazykové bariéře v Americe je Rinova švédská věta “Není to nějakej českej Frank Zappa?” Ten konec s Markem se mi zdál ve snu, že moderátor v rádiu odhlašuje písničku, jako by byla o něčem úplně jiném

8 Kůže
Tahle píseň taky vznikla dávno, původně opět pro Mixage a mně se vždycky líbila ta zvláštní nálada Vaškova textu. Jsem rád, že se zachovaly původní stopy, takže jsem mohl použít do nové  nahrávky i kytaristu Jirku, který už pár let není mezi námi. Když mluví Chantal francouzsky, evokuje mi to filmy, které jsem míval rád. Není tam basa, ale zato používám bizarní zvuky z Yamahy DX-7 přes vintage echa, kdyby si to chtěl někdo vychutnat

9 Rouge a Jeep
Zase skutečný příběh, který mi kdysi vyprávěla herečka Emma Černá, pouze jsem z ní udělal operní divu a upravil konec. Mimochodem na tom konci mi hrají Beatles (Being for benefit of Mr. Kite), ale asi by se tom  nemělo moc vědět... Dávají tomu pointu, která se tady ale dotýká osy české popmusic Landa – David. V neposlední řadě, moc mě bavilo si zazpívat debilního macha a mám radost, že si svůj part užila i Eva. Na Tomášově živém akordeonu jsem si ověřil, že v tomto případě by asi synťáky neměly šanci konkurovat

10 Šel jsem se projít
Možná hudebně nejexperimentálnější věc, která, jak mi takhle vyšla, asi porušuje všechna písničková pravidla, ale mám ji rád. Ani nevím, jestli je vlastně pomalá nebo rychlá, natož co je to za styl. Prostě jsem se nechal unášet. Text je o tom, jak jsem ve Zlíně podle popisu hledal dům, kde se narodila moje žena, říkal jsem jí do telefonu - ale tady žádnej kurt není, nakonec to byl plácek asi 7x4 metry, který tak malé holčičce připadal

11 Holka hippie
Epická věc, ze které - snad - vane taky Frankův duch. Příběh se rodil z mnoha střípků poznamenaných na cestách na útržky papírů.  Při dalším poslechu by mělo být patrné, kolik je tam elektrických i akustických nástrojů: pila, anglický roh, hoboj, fagot, bluesová harmonika. Roman, se kterým jsme dělali finální mixy, mě upozornil, že na tom začátku jsou zvukově dost blbý bubny, nenajdem nějaký hezčí? Ale já tam chci blbý. No tak vyber ještě blbější, ať je to jasný. Tak jo. Fajn spolupráce... Nahrávání byl občas happening, pár gagů je jen pro pamětníky, ale ani mým dětem, ani mojí vnučce to podle všeho nevadí

12 Jen se rouhej
Tahle píseň vznikla kolem jednoho kdysi koupeného samplu trubky Louise Armstronga, který jsem zahrál - možná omylem - jako akord a připadalo mi, že je tam najednou všechno, co jsem chtěl říct, znělo mi to jako zvláštní smutná klouzavá kytara nebo nástroj z nebes a najednou jsem si vzpomněl na film All that jazz a tátu a jiné lidi, co už tu nejsou a text jsem napsal na mé poměry docela snadno, začalo to na sedačkové lanovce - to je trochu ten pocit shůry. Přál bych si, aby někdo někdy ten nebeský Skype vynalezl, rozhodně by to tu bylo zajímavější – a tam možná taky

13 Veverky
Směs několika mých normálních bláznivých snů, skoro normální veselá písnička - pro změnu k vylepšení nálady - pokud ji někdo bude považovat za erotický thriller, může, pokud někomu bude připadat jako postpubertální žvatlání, nevadí. Zvláštní na tom je, že všechny průpovídky a většina smíchů vznikla spontánně jako komentáře nezdařených tracků z úplně jiných nahrávání, jejich výběr a import mě pak zpětně inspiroval k úpravám v textu. Nezaměnitelnou atmosféru vyrábí mistr světa ve hře na pilu Petr i vytuněná tůňka

14 Na moři i na horách
Text výtvarníka Kobalta původně patřil k jiné mojí hudbě, ale jak jde čas, líbí se mi čím dál víc. Chtěl jsem ho po létech reinkarnovat úplně jinak, na tomto albu do třetice se starodávnými etnickými nástroji skupiny Krless, zkombinovanými se samply a elektrickými kytarami. Úvodní santanovské sólo hraje architekt Pavel z mé úplně první kapely.  Když si tu svoji kytaru přinesl, měl v ní zastrčenou sirku, která už tam je 42 let, protože mu blbne přepínač. Danin sametový hlas mám rád už dlouho a jsem rád, že si našla pro mě čas, dodává písničce další rozměr

15 Černovír
Janu jsem viděl poprvé před pár lety, když v divadle výborně zpívala něco od Janis Joplin, vzpomněl jsem si na ni, když jsem chtěl mít mezi písněmi i rockový duet. Jí se do toho nejdřív moc nechtělo, pořád mi doporučovala jiné zpěvačky s podle ní rockovějšími hlasy, do těch se zase nechtělo mně. Takže nakonec jsem ji přemluvil a není čeho litovat. Hodně jsme si rozuměli i při společném psaní textu, což jsem nikdy předtím nezkusil. Legrační je, že co zpívám já, většinou vymyslela ona a naopak. Svůj prostor si tu nekompromisně označkoval i Ondřej na harmoniku a kdo chce, se může prodírat Rogerovou houštinou kytar. Netradičně dopadla klouzavá basová linka, nakonec v ní nezůstal během celé písně ani jeden rovný tón. Černovír je vesnice ve Východních Čechách, kolem které od dětství jezdím a jak jsem se dozvěděl, Jana má taky ten kraj ráda. Tak jsme z názvu udělali máchovskou metaforu. Jeden blízký rodák tipuje, že to v Černovíru budou hrát na stadionu jako hymnu před fotbalem, no uvidíme

16 Divoká Šárka
Nejdřív mi naskočil název - cestou z letiště, když se cizinci při hlášení stanic v autobusu dohadovali, jestli tady v Praze  máme žraloky. Pak vznikla idea písničky s hammondkami a španělkami, z nichž každá by hrála jen jeden akord, jako zvony. Měl to být původně love song, ale lezla mi z toho taková kýčovitá nuda, až mě pak napadlo, že má mít Šárka všechno včetně těla čerstvě koupený a že je možná jenom hologram ze Silicon Valley. Je tam uprostřed sólo jako pocta moogu a Keithu Emersonovi. Pokládal jsem za fór do písničky nahrát bubnový break ze samplů plotýnkového vařiče, ale po dlouhých přípravách to ani moc jako vařič nezní... I tuhle věc jsem točil se švédskou rytmikou, hodně mě baví – na dnešní dobu neobvykle hravá - Håkanova baskytara

17 Na kříži
To je nasraná nasraná nasraná písnička, jejíž text se píše docela snadno, pokud si člověk občas přečte noviny nebo zabrouzdá po českých zprávách na netu. Punkový režisér Nuckolls mi doporučil punkovou zpěvačku Hackovou a ta opravdu nezní jako někdo z televizních talentových soutěží. Korunu tomu nasadil Ota na kytary, brutální bubeník Standa a taky já jsem se na konci snažil na českou baskytaru ze 70 let s kvákadlem. Jinak, ten úplně nejbrutálnější zvuk v konečné apokalypse je z jedné staré modelingové Yamahy, jediný zvuk, pro který si ji pořád nechávám, ale stojí za to

18 Dotek
Jel jsem koncem léta z chalupy osmikilometrovou cestu z hor na nádraží na malé kovové koloběžce, když mě přepadla bouře a průtrž mračen. Schoval jsem se před blesky pod stříšku, kde se sušilo dřevo a najednou viděl, jak v rozvodněném potoce plavou desítky jablek, která prudký déšť srazil ze stromů. Nejhezčí by to určitě bylo ve filmu, ale tak jsem to dal aspoň do textu... Hrozně mě baví objevovat nové, stále kvalitnější zvuky a postupně jsem si od renomovaných firem nakupoval další a další virtuální akustická piana. Některá z nich jsem ani moc nevyužil, zvlášť v poslední době, kdy jsem se zamiloval do virtuálního Blüthnera, což je piano, které Beatles použili třeba na Let it be. Ale v téhle písničce jsou ta piana všechna a každé má trochu jinou barvu a funkci. Žádné jiné nástroje tu nejsou. Až na ... Bětčino violoncello. Ono, mezi námi (Čapek by napsal holenku:-)), samply jsou samply, ale když na to cello někdo opravdu umí...

Dan Fikejz, Nyköping 8.7.2013



Hosté na CD Psí hodinář (v abecedním pořadí)

Bára Basiková - vokál 4
Peter Binder – kytara 4
Jiří Boček – křídlovka 2
Rino Brezina – vokál 7
Jan Burian – synth 5
Ilona Csáková – vokál 3
Dana Černá – vokál 14
Petr Dopita – pila 11, 13
Marek Eben – vokál 7
Eva Elsnerová – vokál 7, 11
Lubomír Fořt – vokál 16
Andrea Hacková – vokál 17
Věra Havelková – vokál 7, 11, 13
Martin Hrbek – fidula 6, 8, 14
Ivan Huvar – slide kytara 7
Kateřina Jirčíková – flétna 10
Martin Karvaš – barokní hoboj 6
Jan Klíma – cistra 6, 8, 14
Ondřej Konrád – harmonika 11, 15
Ota Kott – kytara 17
Irena Kristeková – vokál 13, 16
Tomáš Křemenák – akordeon 9
Václav Křístek – vokál 5
Alice Laksarová – perkuse 13
Norbert Lichý – vokál 7
Monika Maláčová – vokál 13
Petr Marek – percussion 6, 8, 14
Roger Mikander -  kytary 1, 3, 15, 16
Gabriela Plachá – hoboj, anglický roh 10, 11
Stanislav Pliska – bicí 17
Chantal Poullain – vokál 8, 12
Jiří Sedláček – bicí 4
Milan Sládek – fagot 5, 6, 10, 11,14
Jiří Spilka – kytara 8
Jana Šteflíčková – vokál 15
Alžběta Vlčková – violoncello 18
Vlasta Vodičková – vokál 1
Pepino Vondráček – šalmaj 6, 8, 14
Antonín Vomáčka – vokál 5
Pavel Votruba – kytara 14
Eva Vrbková - vokál 9
Mats Wahlkvist – bicí 1, 3, 16
Håkan Zetterkvist – baskytara 1, 3, 16

Ostatní nástroje a vokály Daniel Fikejz