Of Prey» se dozvíme, že to jsou draví ptáci kroužící zlověstně nad vypravěčkou: "Deset, patnáct, víc než třicet, (...) Více než šedesát očí na mě," zpívá.
Jsou to folkové písně temné krásy, které představuje kapela Songs from Utopia na jejich novém albu "Shivering".
Ale v ukonejšivě teplém a prostorném zvuku, díky technologie analogového záznamu, se s opakovaným poslechem oběvuje stále více nesoudržnosti.
Strach, smutek a bolest se objeví, a to nejen textově. Je to zřejmé v neposlední řadě jasnější než na posledních dvou albech, protože se z bývalého kvartetu vlastně stalo duo, skládající se z dvojice Česko-švýcarského původu.
Zredukovaná instrumentace, hudebně koncentrovaný a soustředěný výraz, nic víc rozptyluje nebo netěká, jako předtím akordeon.
Jediným hostem je jazzový trumpetista Oskar Török, který se postaral o brilatní souzvuk
v «A Glimmer, and then Nothig».
V centru je nyní jasně Rebekka Zarkava, která napsala až na jednu výjimku všechny písně.
Zpívá s tichou energičností, přemýšlí v «The Jar», jak o víně, slané chuti jako slzy,
kterou uronila v době dozrávání vína. Nebo v «The Straining Limbs Of Fir Trees»,
sněním pod sněhem, pozdraví lišku s rozradostněným zvoláním, jako kdyby se dobře znali.
Ano, mnoho zvířat obývá tyto zasněné písně, symbol idealizované přírody, pak také zobrazuje jejich nemilosrdnou stranu.
Rebekka Zarkava poskytuje s mnoha finesami písním komplexní nálady, kterým dávají texty další rozměr.
Ale je to Jura Doležal, který přivlastňuje písničkám a nakonec i celému albu dynamické napětí.
Téměř nepostřehnutelně akzentuje písně, svým univerzálním stylem hry na bicí a perkuse.
Někdy zpomaluje, což vytváří bolestně táhnoucí se hudbu, někdy ji silně žene a takto vytváří vír.

Of Prey» se dozvíme, že to jsou draví ptáci kroužící zlověstně nad vypravěčkou: "Deset, patnáct, víc než třicet, (...) Více než šedesát očí na mě," zpívá.
Jsou to folkové písně temné krásy, které představuje kapela Songs from Utopia na jejich novém albu "Shivering".
Ale v ukonejšivě teplém a prostorném zvuku, díky technologie analogového záznamu, se s opakovaným poslechem oběvuje stále více nesoudržnosti.
Strach, smutek a bolest se objeví, a to nejen textově. Je to zřejmé v neposlední řadě jasnější než na posledních dvou albech, protože se z bývalého kvartetu vlastně stalo duo, skládající se z dvojice Česko-švýcarského původu.
Zredukovaná instrumentace, hudebně koncentrovaný a soustředěný výraz, nic víc rozptyluje nebo netěká, jako předtím akordeon.
Jediným hostem je jazzový trumpetista Oskar Török, který se postaral o brilatní souzvuk
v «A Glimmer, and then Nothig».
V centru je nyní jasně Rebekka Zarkava, která napsala až na jednu výjimku všechny písně.
Zpívá s tichou energičností, přemýšlí v «The Jar», jak o víně, slané chuti jako slzy,
kterou uronila v době dozrávání vína. Nebo v «The Straining Limbs Of Fir Trees»,
sněním pod sněhem, pozdraví lišku s rozradostněným zvoláním, jako kdyby se dobře znali.
Ano, mnoho zvířat obývá tyto zasněné písně, symbol idealizované přírody, pak také zobrazuje jejich nemilosrdnou stranu.
Rebekka Zarkava poskytuje s mnoha finesami písním komplexní nálady, kterým dávají texty další rozměr.
Ale je to Jura Doležal, který přivlastňuje písničkám a nakonec i celému albu dynamické napětí.
Téměř nepostřehnutelně akzentuje písně, svým univerzálním stylem hry na bicí a perkuse.
Někdy zpomaluje, což vytváří bolestně táhnoucí se hudbu, někdy ji silně žene a takto vytváří vír.