harmonika, sólový zpěv), Petr Chroma Brut Hernych (baskytara) a Petr Vitáček v alternaci s hostujícím Vojtou Nohou (bicí). Dodatečně přidaly své party Pavla Čornejová-Starorežná (viola, zpěv) a Janče Tomečková (flétna, zpěv).
 
„Při nahrávání a míchání jsme nepoužili žádných digitálních ani analogových efektů, halů, dozvuků apod. Jak u jednotlivých stop, tak u celkového výsledku nebyly měněny korekce. Nástroje a hlasy byly pouze rozmístěny do sterea a srovnány poměry jejich hlasitostí,“ upozorňuje kapela na autentický zvuk nahrávky. Mimochodem v roce 2009 řekl kapelník Fumas v jednom rozhovoru: „Já jsem chtěl od začátku natáčet naživo. Ovlivnily mě nahrávky, které jsem slyšel – asi ve 14 letech to byla Barbara Ann s takovým tím mejdanovým zvukem, později věci od Davida Peela nebo od Johna Lennona. A Bob Dylan ty desky, které dělal s kapelou, také natáčel ve studiu naživo. Živé nahrávky mají podle mě lepší atmosféru, není to sterilní.“

Jak je u Původního Bureše zvykem, album obsahuje především písňové příběhy. Fumas v jiném starším rozhovoru zdůrazňuje: „Příběhy děláme proto, že většina ostatních lidí – existuje pár čestných výjimek, například Jarda Svoboda z Trabandu – zpívá o pocitech, pitvá se ve své dušičce. Já si myslím, že příběh může posloužit daleko lépe jako podobenství nebo jako modelová ukázka nějaké situace. Vždycky se nám líbily balady, kramářské a jarmareční písně.“ A tak se na novém albu potkáte s ženou, která má ráda Karla Kryla, zapaluje v krbu malinkatý ohýnek a vzpomíná na vrbu, do které sjel blesk. Nebo s indiánem, který sedí na palouku, je mu zima, má hlad, ale zítra mu jeho squaw připraví buchty na míse. Anebo o Ježíškovi, který potichu vylezl z jeslí a kreslí si srdíčka a křížky.

CD obsahuje datovou stopu s několika zajímavými bonusy. Je to videoklip k písni Rododendrón ve Fumasově režii, ozvučený němý film Princess Nicotine a alternativní nahrávky několika písní. Zaujme i originální výtvarné pojetí bookletu, jehož autorem není nikdo jiný než Fumas, původní profesí kreslíř a ilustrátor.

harmonika, sólový zpěv), Petr Chroma Brut Hernych (baskytara) a Petr Vitáček v alternaci s hostujícím Vojtou Nohou (bicí). Dodatečně přidaly své party Pavla Čornejová-Starorežná (viola, zpěv) a Janče Tomečková (flétna, zpěv).
 
„Při nahrávání a míchání jsme nepoužili žádných digitálních ani analogových efektů, halů, dozvuků apod. Jak u jednotlivých stop, tak u celkového výsledku nebyly měněny korekce. Nástroje a hlasy byly pouze rozmístěny do sterea a srovnány poměry jejich hlasitostí,“ upozorňuje kapela na autentický zvuk nahrávky. Mimochodem v roce 2009 řekl kapelník Fumas v jednom rozhovoru: „Já jsem chtěl od začátku natáčet naživo. Ovlivnily mě nahrávky, které jsem slyšel – asi ve 14 letech to byla Barbara Ann s takovým tím mejdanovým zvukem, později věci od Davida Peela nebo od Johna Lennona. A Bob Dylan ty desky, které dělal s kapelou, také natáčel ve studiu naživo. Živé nahrávky mají podle mě lepší atmosféru, není to sterilní.“

Jak je u Původního Bureše zvykem, album obsahuje především písňové příběhy. Fumas v jiném starším rozhovoru zdůrazňuje: „Příběhy děláme proto, že většina ostatních lidí – existuje pár čestných výjimek, například Jarda Svoboda z Trabandu – zpívá o pocitech, pitvá se ve své dušičce. Já si myslím, že příběh může posloužit daleko lépe jako podobenství nebo jako modelová ukázka nějaké situace. Vždycky se nám líbily balady, kramářské a jarmareční písně.“ A tak se na novém albu potkáte s ženou, která má ráda Karla Kryla, zapaluje v krbu malinkatý ohýnek a vzpomíná na vrbu, do které sjel blesk. Nebo s indiánem, který sedí na palouku, je mu zima, má hlad, ale zítra mu jeho squaw připraví buchty na míse. Anebo o Ježíškovi, který potichu vylezl z jeslí a kreslí si srdíčka a křížky.

CD obsahuje datovou stopu s několika zajímavými bonusy. Je to videoklip k písni Rododendrón ve Fumasově režii, ozvučený němý film Princess Nicotine a alternativní nahrávky několika písní. Zaujme i originální výtvarné pojetí bookletu, jehož autorem není nikdo jiný než Fumas, původní profesí kreslíř a ilustrátor.

harmonika, sólový zpěv), Petr Chroma Brut Hernych (baskytara) a Petr Vitáček v alternaci s hostujícím Vojtou Nohou (bicí). Dodatečně přidaly své party Pavla Čornejová-Starorežná (viola, zpěv) a Janče Tomečková (flétna, zpěv).
 
„Při nahrávání a míchání jsme nepoužili žádných digitálních ani analogových efektů, halů, dozvuků apod. Jak u jednotlivých stop, tak u celkového výsledku nebyly měněny korekce. Nástroje a hlasy byly pouze rozmístěny do sterea a srovnány poměry jejich hlasitostí,“ upozorňuje kapela na autentický zvuk nahrávky. Mimochodem v roce 2009 řekl kapelník Fumas v jednom rozhovoru: „Já jsem chtěl od začátku natáčet naživo. Ovlivnily mě nahrávky, které jsem slyšel – asi ve 14 letech to byla Barbara Ann s takovým tím mejdanovým zvukem, později věci od Davida Peela nebo od Johna Lennona. A Bob Dylan ty desky, které dělal s kapelou, také natáčel ve studiu naživo. Živé nahrávky mají podle mě lepší atmosféru, není to sterilní.“

Jak je u Původního Bureše zvykem, album obsahuje především písňové příběhy. Fumas v jiném starším rozhovoru zdůrazňuje: „Příběhy děláme proto, že většina ostatních lidí – existuje pár čestných výjimek, například Jarda Svoboda z Trabandu – zpívá o pocitech, pitvá se ve své dušičce. Já si myslím, že příběh může posloužit daleko lépe jako podobenství nebo jako modelová ukázka nějaké situace. Vždycky se nám líbily balady, kramářské a jarmareční písně.“ A tak se na novém albu potkáte s ženou, která má ráda Karla Kryla, zapaluje v krbu malinkatý ohýnek a vzpomíná na vrbu, do které sjel blesk. Nebo s indiánem, který sedí na palouku, je mu zima, má hlad, ale zítra mu jeho squaw připraví buchty na míse. Anebo o Ježíškovi, který potichu vylezl z jeslí a kreslí si srdíčka a křížky.

CD obsahuje datovou stopu s několika zajímavými bonusy. Je to videoklip k písni Rododendrón ve Fumasově režii, ozvučený němý film Princess Nicotine a alternativní nahrávky několika písní. Zaujme i originální výtvarné pojetí bookletu, jehož autorem není nikdo jiný než Fumas, původní profesí kreslíř a ilustrátor.