v rozhovorech. Vždyť se seznámili jako patnáctiletí v roce 1969 a jako duo zpívajících kytaristů vystupovali až do počátku 80. let. Kolem nich se střídali další muzikanti, ale autorský tandem Vondrák—Bodlák zůstával základem jejich trií, kvartet i širších uskupení.

Album Barvy zachycuje formaci poté, co Vondrák a Bodlák po několika letech doprovázení řecké zpěvačky Froso Tarasidu, navázali spolupráci s dlouholetým zpěvákem rockových Synkop Michalem Polákem. O něco starší kolega dodal jejich písním novou barvu a přinesl do kapely také druhou foukací harmoniku. Nezůstalo však u tria – původně čistě folkovou sestavu doplnil po odchodu z Progresu klávesista Karel Horký (dnes v Japonsku žijící syntezátorový mág Daniel Forró), pánové pokračovali v dřívější spolupráci s violoncellistou Aťou Lukášem, na pódiu se s nimi ocitli také Pavel Kopřiva (housle), Richard Lašek (perkuse), Pavel Pelc (baskytara) a především Zdeněk Němeček (kytara, flétna). Barvy tak nejsou pouze souborem nahrávek dávno neexistujícího folkového tria, ale malým přehledem typu „Kdo byl kdo na brněnské scéně“. Ostatně není náhoda, že booklet alba obsahuje tři strany zasvěcených vzpomínek kytaristy a zpěváka Folk Teamu Romana Venclovského – kapela, kterou s Pavlem Kopřivou v první polovině 70. let zakládal, fungovala v Brně vedle Vondráka s Bodlákem a v dělné interakci s nimi.

Nahrávky na albu pocházejí z různých zdrojů. Téměř z poloviny se jedná o živé záznamy z někdejšího klubu Esenc v Brně na Křenové ulici. Druhá téměř polovina snímků je spojena s ostravským Folkovým kolotočem, a tedy s výjezdy brněnským muzikantů za hranice regionu. Sestavu pak doplňují tři nahrávky z brněnského studia – Dětská, Příroda a titulní Barvy.

Barvy nejsou dokumentem o kapele regionálního významu. Díky Mikoláši Chadimovi, který s Vondrákem, Bodlákem, Polákem a ostatními hrál v jejich nejsilnějším závěrečném období – na albu to dokumentují skladby natočené na Folkovém kolotoči –, má album přesah i k pražské alternativní scéně. Ještě důležitější však je, že poetika Jiřího Vondráka a Antonína Bodláka ani po více než třiceti letech nezestárla a zní stále svěže. 

v rozhovorech. Vždyť se seznámili jako patnáctiletí v roce 1969 a jako duo zpívajících kytaristů vystupovali až do počátku 80. let. Kolem nich se střídali další muzikanti, ale autorský tandem Vondrák—Bodlák zůstával základem jejich trií, kvartet i širších uskupení.

Album Barvy zachycuje formaci poté, co Vondrák a Bodlák po několika letech doprovázení řecké zpěvačky Froso Tarasidu, navázali spolupráci s dlouholetým zpěvákem rockových Synkop Michalem Polákem. O něco starší kolega dodal jejich písním novou barvu a přinesl do kapely také druhou foukací harmoniku. Nezůstalo však u tria – původně čistě folkovou sestavu doplnil po odchodu z Progresu klávesista Karel Horký (dnes v Japonsku žijící syntezátorový mág Daniel Forró), pánové pokračovali v dřívější spolupráci s violoncellistou Aťou Lukášem, na pódiu se s nimi ocitli také Pavel Kopřiva (housle), Richard Lašek (perkuse), Pavel Pelc (baskytara) a především Zdeněk Němeček (kytara, flétna). Barvy tak nejsou pouze souborem nahrávek dávno neexistujícího folkového tria, ale malým přehledem typu „Kdo byl kdo na brněnské scéně“. Ostatně není náhoda, že booklet alba obsahuje tři strany zasvěcených vzpomínek kytaristy a zpěváka Folk Teamu Romana Venclovského – kapela, kterou s Pavlem Kopřivou v první polovině 70. let zakládal, fungovala v Brně vedle Vondráka s Bodlákem a v dělné interakci s nimi.

Nahrávky na albu pocházejí z různých zdrojů. Téměř z poloviny se jedná o živé záznamy z někdejšího klubu Esenc v Brně na Křenové ulici. Druhá téměř polovina snímků je spojena s ostravským Folkovým kolotočem, a tedy s výjezdy brněnským muzikantů za hranice regionu. Sestavu pak doplňují tři nahrávky z brněnského studia – Dětská, Příroda a titulní Barvy.

Barvy nejsou dokumentem o kapele regionálního významu. Díky Mikoláši Chadimovi, který s Vondrákem, Bodlákem, Polákem a ostatními hrál v jejich nejsilnějším závěrečném období – na albu to dokumentují skladby natočené na Folkovém kolotoči –, má album přesah i k pražské alternativní scéně. Ještě důležitější však je, že poetika Jiřího Vondráka a Antonína Bodláka ani po více než třiceti letech nezestárla a zní stále svěže. 

v rozhovorech. Vždyť se seznámili jako patnáctiletí v roce 1969 a jako duo zpívajících kytaristů vystupovali až do počátku 80. let. Kolem nich se střídali další muzikanti, ale autorský tandem Vondrák—Bodlák zůstával základem jejich trií, kvartet i širších uskupení.

Album Barvy zachycuje formaci poté, co Vondrák a Bodlák po několika letech doprovázení řecké zpěvačky Froso Tarasidu, navázali spolupráci s dlouholetým zpěvákem rockových Synkop Michalem Polákem. O něco starší kolega dodal jejich písním novou barvu a přinesl do kapely také druhou foukací harmoniku. Nezůstalo však u tria – původně čistě folkovou sestavu doplnil po odchodu z Progresu klávesista Karel Horký (dnes v Japonsku žijící syntezátorový mág Daniel Forró), pánové pokračovali v dřívější spolupráci s violoncellistou Aťou Lukášem, na pódiu se s nimi ocitli také Pavel Kopřiva (housle), Richard Lašek (perkuse), Pavel Pelc (baskytara) a především Zdeněk Němeček (kytara, flétna). Barvy tak nejsou pouze souborem nahrávek dávno neexistujícího folkového tria, ale malým přehledem typu „Kdo byl kdo na brněnské scéně“. Ostatně není náhoda, že booklet alba obsahuje tři strany zasvěcených vzpomínek kytaristy a zpěváka Folk Teamu Romana Venclovského – kapela, kterou s Pavlem Kopřivou v první polovině 70. let zakládal, fungovala v Brně vedle Vondráka s Bodlákem a v dělné interakci s nimi.

Nahrávky na albu pocházejí z různých zdrojů. Téměř z poloviny se jedná o živé záznamy z někdejšího klubu Esenc v Brně na Křenové ulici. Druhá téměř polovina snímků je spojena s ostravským Folkovým kolotočem, a tedy s výjezdy brněnským muzikantů za hranice regionu. Sestavu pak doplňují tři nahrávky z brněnského studia – Dětská, Příroda a titulní Barvy.

Barvy nejsou dokumentem o kapele regionálního významu. Díky Mikoláši Chadimovi, který s Vondrákem, Bodlákem, Polákem a ostatními hrál v jejich nejsilnějším závěrečném období – na albu to dokumentují skladby natočené na Folkovém kolotoči –, má album přesah i k pražské alternativní scéně. Ještě důležitější však je, že poetika Jiřího Vondráka a Antonína Bodláka ani po více než třiceti letech nezestárla a zní stále svěže.