Malina Brothers

jako banjistu a hráče na dechové nástroje z Druhé trávy a z kapel kolem Katky García (Garcia, Kon Sira), jako producent se podílel na nahrávkách Pavla Bobka nebo Wabiho Daňka. Jeho bratr Pavel býval v Druhé trávě kapelníkem, po odchodu spolupracoval například s Lenkou Filipovou nebo s Pavlínou Jíšovou a dnes je členem skupiny Žalman & spol. Benjamínka Pepu Malinu můžete znát z akustické skupiny P.R.S.T., hrával v Copu a dnes je členem Monogramu. Luboš vydal také tři sólová alba pro pětistrunné banjo a jednu desku banjových duetů (s Martinem Fridrichem). Pavel natočil v roce 2001 s kolegy kytaristy Michalem Hromčíkem a Mirkem Hulánem album Guitar Session. A Pepa Malina sezval své hudební přátele v roce 2013 na své autorské album Časosběr. Malina Brothers, kapelu, kterou tři bratři Malinové vytvořili nejprve jen pro své domácké muzicírování, můžeme tedy bez nadsázky nazvat superskupinou (ve významu sdružení špičkových hráčů známých z různých projektů). A protože správná kapela má mít také basu, přizvali si bratři do party svého náchodského spolurodáka Pavla Peroutku, člena Spirituál kvintetu a Jiří Holoubek Tria.

Zatímco Luboš a Pepa Malinovi sestavili své vlastní desky především z autorského repertoáru, na Rychlejší koně zařadili Malina Brothers písně a instrumentální skladby od různých autorů, které mají společné – předpokládám – jedno: Rádi si je zahrají a zazpívají. A je úplně jedno, že se jedná o skladby různého původu a také různé kvality: Smetanova Skočná z Prodané nevěsty (Druhá tráva ji před časem zařadila na své album Czechmate), bluegrassová klasika Billyho Monroea (Use To Be), skotský tradicionál Flower Of Edinburgh nebo několik písní trampského autora Miroslava „Skunka“ Jaroše, kamaráda obou starších Malinů.

Právě „skunkovky“ (tedy Jarošovy písně nebo jeho texty na převzaté melodie) tvoří základní osu alba – Malinové jich nahráli celkem šest. Přitom úvodní Rychlejší koně na melodii Toma T. Halla jsou sice – přiznejme si to – trampská odrhovačka, ale – a to zdůrazněme – výborně zahraná. Právě v tom tkví kouzlo této bratrsko-kamarádské kapely. Všichni její členové jsou vynikající muzikanti a navíc je mezi nimi jakési nadpřirozené pouto, které zřejmě napomáhá jejich vzájemné hudební komunikaci. Souhra, ke které jiné kapely dospějí po mnoha letech zkoušení a koncertování, je u Malinů naprosto přirozená.

Důraz na kapelu jako celek je pro album Rychlejší koně příznačný. Ano, jednotlivé nástroje se sice místy dostanou do popředí (sledujte, jak ve Flowers Of Edinburgh pomalu vstupuje na scénu irská píšťala whistle v rukou Luboše Maliny), ale celá deska není sólovým koncertem pro banjo, kytaru nebo housle. Podobně to platí i u vokálů. Pavel Peroutka je – vedle skvělé hry na kontrabas – také výborný zpěvák, na naší scéně zatím nedoceněný (poslechněte si píseň Love Please Come Home). Luboš Malina je v první řadě muzikant, ale ani jeho takřka vyprávěcí styl zpěvu neuráží. Pánové však nesoutěží, kdo zpívá lépe a/nebo důvěryhodněji nebo kdo má ve vícehlasech nejzajímavější barvu. Dokonce ani nemá smysl srovnávat jejich interpretaci Skunkových písní s verzemi v podání výrazného sólisty Wabiho Daňka (jehož dvě „skunkovská“ alba mimochodem Luboš Malina produkoval). Malina Brothers vyniknou právě jako kapela a nejlépe při souvislém poslechu, když se jejich umění volně přelévá z instrumentálních skladeb k zdánlivě jednoduchým písním (závěrečná Lady Yesterday s jakoby nesmělým sólovým zpěvem zní moc příjemně a představuje jeden z vrcholů alba). Ostatně řazení na první poslech nesourodých skladeb, které nakonec tvoří jeden naprosto přirozený hudební příběh, si také zaslouží pochvalu.

Jediným hostem na albu je americký harmonikář-virtuóz Charlie McCoy. V jeho případě by se možná slušelo mluvit o brilantních sólech (poslechněme si například monroeovu Shennandoah Valley Breakdown), ale i zde platí: Nestačí zahrát sólo, ale kapela jako celek musí držet pohromadě. A toto pravidlo Malinové i se svým vzácným hostem splňují, ať se pustí do bluegrassu nebo (v případě písně Nech svět ať se točí dál) do blues.