Pavlica. Hudební a textové dialogy Jiří Pavlica mistrně rozehrál s Filharmonií Brno (dirigent Petr Altrichter), bubenickou kapelou Jumping Drums, ale mezi nejoriginálnější patří dialog s kapelou ALTAI KAI, která používá techniku hrdelního alikvótního zpěvu.

Jiří Pavlica pak komentuje vznik toho projektu, který je jedním z nejdůležitějších v jeho dosavadní tvorbě. „Stavěním mostů mezi zdánlivě nespojitelným se zabývám snad celou svou hudební kariéru. Projekt Chvění je tedy logickým pokračováním tohoto směřování. Konkrétním impulsem byla nabídka Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK, abych pro ně napsal něco netradičního. Vymyslel jsem si tuto suitu dialogů, do které jsem záměrně zařadil představitele navzájem sobě vzdálených hudebních projevů, abych dokázal, že i oni se umějí domluvit.“

První vystoupení mělo obrovský ohlas a inspirovalo k přípravě dalších dvou vystoupení. CD obsahuje záznam společného vystoupení v brněnském Janáčkově divadle z 23.4.2007. Jedenáct skladeb je rozděleno do čtyř nosných částí (Dialog Básnický, Dialog s minulostí, Dialog etnický, Dialog s nadějí). Texty tvoří básně Jana Skácela, Vladimíra Holana, Jiřího Brabce, altajské lidové texty, staroslověnský text z r. 868 a staročeský text ze 14.století (Dalimilova kronika).

V průvodním slově pak Jiří Pavlica komentuje nosné myšlenky a inspirace čtyř nosných částí celého alba.
Dialog básnický se inspiruje verši Vladimíra Holana a Jana Skácela, kteří spolu za svého života vedli dialog nejenom básnický a kteří usilovali o důstojnost a význam slova, dnes tolik devalvovaného. Polaritu veršů „co je bez chvění, není pevné…“ a „… moje vina, tvoje vina…“ považuji pro tento výchozí dialog za stěžejní.
Dialog s minulostí vychází z nejstarších staroslověnských a staročeských písemných památek z 9. a 14. století. Je až fascinující, jak moudře, tolerantně a nadčasově hovoří Konstantin – svatý Cyril, když obhajuje staroslověnštinu jako další liturgický jazyk. Stejně obdivuhodně je v Kronice tak řečeného Dalimila vystižena potřeba zachytit písemnou formou dějiny národa.
Dialog etnický přináší inspiraci v podobě hrdelních alikvotních zpěváků z Altaje, kteří zároveň připomínají rovnocennou existenci také jiných světů, než je ten náš. Dialog současně přibližuje akustické principy, jež jsou charakteristické pro tradiční altajský vokální projev.
Dialog s nadějí je závěrečným zamyšlením nad tím, že naději na dialog máme všichni a vždycky, včetně dialogu osobního, který v autorském vyjádření může vést podle niterného rozpoložení třeba i k různému zhudebnění téhož textu, jako je tomu v případě básně Kamínek na dlani.

Album tvoří padesát minut hudby a bude zabaleno v exklusivní knížečce, tak jako například limitovaná edice CD Traband, či Mater Ivy Bittové, a bude vyzdobeno ilustracemi, které namaloval Jaroslav Šerých.

„Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví,
že co je bez chvění,
není pevné…“

(Vladimír Holan)

ALTAI KAI

Hudební soubor Altai Kai byl založen Urmatem Yntaevem v roce 1997 v Republice Altaj (Ruská federace, jihozápadní Sibiř). Zaměřuje se na interpretaci tradiční altajské hudby a zejména na techniky alikvotního zpěvu typické pro oblast vnitřní Asie (Altaj, Tuva, Mongolsko, ale také Tibet). Prezentuje čtyři typy alikvotního zpěvu – kargyra, koomei, sybysky a sygyt – které doprovází na řadu tradičních hudebních nástrojů – topšur, ikili, komus, šoor, šagur, arba a tokpok. Nedílnou součástí repertoáru je také imitace zvuků tajgy a hor.
Za dobu své existence se soubor zařadil ke světové špičce ve svém žánru, o čemž svědčí hostování v desítkách zemí celého světa a ocenění na prestižních festivalech (Grand Prix UNESCO 2002, účast na WOMEX 2007 a další). Altaj Kai natočil osm vlastních nosičů a hostoval na celé řadě jiných.

www.altaikai.narod.ru
www.altaj.cz

Jumping DRUMS

Skupinu založil v roce 2000 profesionální bubeník a muzikoterapeut Ivo Batoušek. Základní tým tvoří zpravidla 4 – 6 bubeníků a bubenic. V instrumentáři, který tato unikátní kapela používá na svých koncertech, je až 60 bubnů a perkusí z celého světa. Repertoár tvoří symbióza rytmů a zvuků všech kontinentů. Velkým zdrojem inspirace souboru jsou japonští bubeníci KODO, brazilské sambové soubory a originální rytmy afrických domorodých kmenů. Koncert je pak tvořen pestrou mozaikou stylů a hudebních forem – world music, rock, klasická hudba, hudba taneční, ale i muzikoterapeutická.

www.jumpingdrums.cz

Petr Altrichter

Petr Altrichter (1951) studoval na ostravské konzervatoři hru na lesní roh a dirigování, poté na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně řízení orchestru (Richard Týnský, Otakar Trhlík, František Jílek) a sboru (Josef Veselka, Lubomír Mátl). V roce 1976 se zúčastnil proslulé dirigentské soutěže v Besançonu, kde obsadil druhé místo a získal zvláštní cenu Francouzského svazu skladatelů. Po absolvování JAMU (1978) působil jako dirigent ve Státní filharmonii Brno, v České filharmonii, ve Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně, v Komorní filharmonii Pardubice nebo Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. V letech 1993 – 2004 byl uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Jihozápadní německé filharmonie v Kostnici, od roku 1997 do konce roku 2001 stál také v čele Královské liverpoolské filharmonie. V lednu 2002 byl jmenován šéfdirigentem Filharmonie Brno a v současné době je rovněž hlavním dirigentem Pražských symfoniků (FOKu).
Během své kariéry řídil Petr Altrichter orchestry po celém světě, včetně Berlínských symfoniků, Londýnských filharmoniků, Japonského symfonického orchestru, Krakovské filharmonie, Milánského orchestru, Symfonického orchestru v Rize, Symfonického orchestru RTL Luxembourg, Symfonického orchestru v Baden-Badenu a Orquesta Filarmonica de Gran Canaria. Hostoval na velkých festivalech v Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Salcburku, ve Vídni, v Seville, St. Etienne, Avignonu, Palermu, Praze, Edinburku a v Aténách. V britských špičkových tělesech se uplatňoval zejména jako propagátor české hudby. Spolupracuje s rozhlasovými a televizními společnostmi.

www.nachtigallartists.cz/umelci/2

Pavlica. Hudební a textové dialogy Jiří Pavlica mistrně rozehrál s Filharmonií Brno (dirigent Petr Altrichter), bubenickou kapelou Jumping Drums, ale mezi nejoriginálnější patří dialog s kapelou ALTAI KAI, která používá techniku hrdelního alikvótního zpěvu.

Jiří Pavlica pak komentuje vznik toho projektu, který je jedním z nejdůležitějších v jeho dosavadní tvorbě. „Stavěním mostů mezi zdánlivě nespojitelným se zabývám snad celou svou hudební kariéru. Projekt Chvění je tedy logickým pokračováním tohoto směřování. Konkrétním impulsem byla nabídka Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK, abych pro ně napsal něco netradičního. Vymyslel jsem si tuto suitu dialogů, do které jsem záměrně zařadil představitele navzájem sobě vzdálených hudebních projevů, abych dokázal, že i oni se umějí domluvit.“

První vystoupení mělo obrovský ohlas a inspirovalo k přípravě dalších dvou vystoupení. CD obsahuje záznam společného vystoupení v brněnském Janáčkově divadle z 23.4.2007. Jedenáct skladeb je rozděleno do čtyř nosných částí (Dialog Básnický, Dialog s minulostí, Dialog etnický, Dialog s nadějí). Texty tvoří básně Jana Skácela, Vladimíra Holana, Jiřího Brabce, altajské lidové texty, staroslověnský text z r. 868 a staročeský text ze 14.století (Dalimilova kronika).

V průvodním slově pak Jiří Pavlica komentuje nosné myšlenky a inspirace čtyř nosných částí celého alba.
Dialog básnický se inspiruje verši Vladimíra Holana a Jana Skácela, kteří spolu za svého života vedli dialog nejenom básnický a kteří usilovali o důstojnost a význam slova, dnes tolik devalvovaného. Polaritu veršů „co je bez chvění, není pevné…“ a „… moje vina, tvoje vina…“ považuji pro tento výchozí dialog za stěžejní.
Dialog s minulostí vychází z nejstarších staroslověnských a staročeských písemných památek z 9. a 14. století. Je až fascinující, jak moudře, tolerantně a nadčasově hovoří Konstantin – svatý Cyril, když obhajuje staroslověnštinu jako další liturgický jazyk. Stejně obdivuhodně je v Kronice tak řečeného Dalimila vystižena potřeba zachytit písemnou formou dějiny národa.
Dialog etnický přináší inspiraci v podobě hrdelních alikvotních zpěváků z Altaje, kteří zároveň připomínají rovnocennou existenci také jiných světů, než je ten náš. Dialog současně přibližuje akustické principy, jež jsou charakteristické pro tradiční altajský vokální projev.
Dialog s nadějí je závěrečným zamyšlením nad tím, že naději na dialog máme všichni a vždycky, včetně dialogu osobního, který v autorském vyjádření může vést podle niterného rozpoložení třeba i k různému zhudebnění téhož textu, jako je tomu v případě básně Kamínek na dlani.

Album tvoří padesát minut hudby a bude zabaleno v exklusivní knížečce, tak jako například limitovaná edice CD Traband, či Mater Ivy Bittové, a bude vyzdobeno ilustracemi, které namaloval Jaroslav Šerých.

„Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví,
že co je bez chvění,
není pevné…“

(Vladimír Holan)

ALTAI KAI

Hudební soubor Altai Kai byl založen Urmatem Yntaevem v roce 1997 v Republice Altaj (Ruská federace, jihozápadní Sibiř). Zaměřuje se na interpretaci tradiční altajské hudby a zejména na techniky alikvotního zpěvu typické pro oblast vnitřní Asie (Altaj, Tuva, Mongolsko, ale také Tibet). Prezentuje čtyři typy alikvotního zpěvu – kargyra, koomei, sybysky a sygyt – které doprovází na řadu tradičních hudebních nástrojů – topšur, ikili, komus, šoor, šagur, arba a tokpok. Nedílnou součástí repertoáru je také imitace zvuků tajgy a hor.
Za dobu své existence se soubor zařadil ke světové špičce ve svém žánru, o čemž svědčí hostování v desítkách zemí celého světa a ocenění na prestižních festivalech (Grand Prix UNESCO 2002, účast na WOMEX 2007 a další). Altaj Kai natočil osm vlastních nosičů a hostoval na celé řadě jiných.

www.altaikai.narod.ru
www.altaj.cz

Jumping DRUMS

Skupinu založil v roce 2000 profesionální bubeník a muzikoterapeut Ivo Batoušek. Základní tým tvoří zpravidla 4 – 6 bubeníků a bubenic. V instrumentáři, který tato unikátní kapela používá na svých koncertech, je až 60 bubnů a perkusí z celého světa. Repertoár tvoří symbióza rytmů a zvuků všech kontinentů. Velkým zdrojem inspirace souboru jsou japonští bubeníci KODO, brazilské sambové soubory a originální rytmy afrických domorodých kmenů. Koncert je pak tvořen pestrou mozaikou stylů a hudebních forem – world music, rock, klasická hudba, hudba taneční, ale i muzikoterapeutická.

www.jumpingdrums.cz

Petr Altrichter

Petr Altrichter (1951) studoval na ostravské konzervatoři hru na lesní roh a dirigování, poté na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně řízení orchestru (Richard Týnský, Otakar Trhlík, František Jílek) a sboru (Josef Veselka, Lubomír Mátl). V roce 1976 se zúčastnil proslulé dirigentské soutěže v Besançonu, kde obsadil druhé místo a získal zvláštní cenu Francouzského svazu skladatelů. Po absolvování JAMU (1978) působil jako dirigent ve Státní filharmonii Brno, v České filharmonii, ve Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně, v Komorní filharmonii Pardubice nebo Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. V letech 1993 – 2004 byl uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Jihozápadní německé filharmonie v Kostnici, od roku 1997 do konce roku 2001 stál také v čele Královské liverpoolské filharmonie. V lednu 2002 byl jmenován šéfdirigentem Filharmonie Brno a v současné době je rovněž hlavním dirigentem Pražských symfoniků (FOKu).
Během své kariéry řídil Petr Altrichter orchestry po celém světě, včetně Berlínských symfoniků, Londýnských filharmoniků, Japonského symfonického orchestru, Krakovské filharmonie, Milánského orchestru, Symfonického orchestru v Rize, Symfonického orchestru RTL Luxembourg, Symfonického orchestru v Baden-Badenu a Orquesta Filarmonica de Gran Canaria. Hostoval na velkých festivalech v Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Salcburku, ve Vídni, v Seville, St. Etienne, Avignonu, Palermu, Praze, Edinburku a v Aténách. V britských špičkových tělesech se uplatňoval zejména jako propagátor české hudby. Spolupracuje s rozhlasovými a televizními společnostmi.

www.nachtigallartists.cz/umelci/2