a který nade vše ctí. Někteří se čtyřmi, ale většina už s pěti (ba i šesti) křížky na folklorním
krku: v tomto věku se hudci a zpěváci z „Kraje beze stínů” počínají pomaličku řadit ke klasikům své etnografické oblasti. Prestižní
- a v muzice nikterak nepatentovaný - přívlastek KLASIK používají prozřetelnější moravští vinaři pro unikátně typická vína
z nejlepších poloh. Ve folkloru se toto označení pomyslně přisuzuje kapele v nejlepších letech: správná tempa, charakter tanečních
rytmů i plastická dynamika jsou již samozřejmostí, kapela i její upravovatelé znají přesnou míru harmonizace melodických
nápěvů v přímé úměře ke stylovosti regionu, hlasy pěveckých sólistů jsou při zachování tónového rozsahu ukotveny do osobité
a ihned rozpoznatelné barvy. Je to prostě moment, kdy už je členům kapely aktivní pěstování hudebního žánru daleko více neodmyslitelnou
součástí životního stylu než „pouhým” koníčkem. Pravdivou interpretací táhlých písní i temperamentních verbuňků
platí vstup do hanácko-slovácké klasiky nejen pro velmi dobře hrající a výborně zpívající Vonicu, ale jmenovitě zcela určitě
pro barytonového solitéra Martina Foretníka, pro poetického cimbalistu Martina Zemana, pro autentického primáše - zpěváka
Františka Korába a jedním dechem i pro uměleckého vedoucího kapely a významného moravského zpěváka Jana Zaviačiče.
V rodinném duchu „exempla trahunt” jdou nadějnými výkony na tomto CD v jejich šlépějích také zpěvačka - klavíristka Jana
Zaviačičová a primáš - zpěvák Jan Coufal. Kromě violy, psaní hudebních úprav a vedení zkoušek připadne (či spíše ostane…)
kapelníkovi Jendovi Zaviačičovi ještě jeden věru nelehký úkol na dlouhou trať: motivovat všechny muzikanty kolem sebe, aby ve věku
přibývajících vrásek a starostí nepolevili, aby byli i nadále věrní žánru i kapele a v tomto světle spěli k dalším stanoveným milníkům
plným dobré a poctivé muziky, o duši ztracení…

a který nade vše ctí. Někteří se čtyřmi, ale většina už s pěti (ba i šesti) křížky na folklorním
krku: v tomto věku se hudci a zpěváci z „Kraje beze stínů” počínají pomaličku řadit ke klasikům své etnografické oblasti. Prestižní
- a v muzice nikterak nepatentovaný - přívlastek KLASIK používají prozřetelnější moravští vinaři pro unikátně typická vína
z nejlepších poloh. Ve folkloru se toto označení pomyslně přisuzuje kapele v nejlepších letech: správná tempa, charakter tanečních
rytmů i plastická dynamika jsou již samozřejmostí, kapela i její upravovatelé znají přesnou míru harmonizace melodických
nápěvů v přímé úměře ke stylovosti regionu, hlasy pěveckých sólistů jsou při zachování tónového rozsahu ukotveny do osobité
a ihned rozpoznatelné barvy. Je to prostě moment, kdy už je členům kapely aktivní pěstování hudebního žánru daleko více neodmyslitelnou
součástí životního stylu než „pouhým” koníčkem. Pravdivou interpretací táhlých písní i temperamentních verbuňků
platí vstup do hanácko-slovácké klasiky nejen pro velmi dobře hrající a výborně zpívající Vonicu, ale jmenovitě zcela určitě
pro barytonového solitéra Martina Foretníka, pro poetického cimbalistu Martina Zemana, pro autentického primáše - zpěváka
Františka Korába a jedním dechem i pro uměleckého vedoucího kapely a významného moravského zpěváka Jana Zaviačiče.
V rodinném duchu „exempla trahunt” jdou nadějnými výkony na tomto CD v jejich šlépějích také zpěvačka - klavíristka Jana
Zaviačičová a primáš - zpěvák Jan Coufal. Kromě violy, psaní hudebních úprav a vedení zkoušek připadne (či spíše ostane…)
kapelníkovi Jendovi Zaviačičovi ještě jeden věru nelehký úkol na dlouhou trať: motivovat všechny muzikanty kolem sebe, aby ve věku
přibývajících vrásek a starostí nepolevili, aby byli i nadále věrní žánru i kapele a v tomto světle spěli k dalším stanoveným milníkům
plným dobré a poctivé muziky, o duši ztracení…

a který nade vše ctí. Někteří se čtyřmi, ale většina už s pěti (ba i šesti) křížky na folklorním
krku: v tomto věku se hudci a zpěváci z „Kraje beze stínů” počínají pomaličku řadit ke klasikům své etnografické oblasti. Prestižní
- a v muzice nikterak nepatentovaný - přívlastek KLASIK používají prozřetelnější moravští vinaři pro unikátně typická vína
z nejlepších poloh. Ve folkloru se toto označení pomyslně přisuzuje kapele v nejlepších letech: správná tempa, charakter tanečních
rytmů i plastická dynamika jsou již samozřejmostí, kapela i její upravovatelé znají přesnou míru harmonizace melodických
nápěvů v přímé úměře ke stylovosti regionu, hlasy pěveckých sólistů jsou při zachování tónového rozsahu ukotveny do osobité
a ihned rozpoznatelné barvy. Je to prostě moment, kdy už je členům kapely aktivní pěstování hudebního žánru daleko více neodmyslitelnou
součástí životního stylu než „pouhým” koníčkem. Pravdivou interpretací táhlých písní i temperamentních verbuňků
platí vstup do hanácko-slovácké klasiky nejen pro velmi dobře hrající a výborně zpívající Vonicu, ale jmenovitě zcela určitě
pro barytonového solitéra Martina Foretníka, pro poetického cimbalistu Martina Zemana, pro autentického primáše - zpěváka
Františka Korába a jedním dechem i pro uměleckého vedoucího kapely a významného moravského zpěváka Jana Zaviačiče.
V rodinném duchu „exempla trahunt” jdou nadějnými výkony na tomto CD v jejich šlépějích také zpěvačka - klavíristka Jana
Zaviačičová a primáš - zpěvák Jan Coufal. Kromě violy, psaní hudebních úprav a vedení zkoušek připadne (či spíše ostane…)
kapelníkovi Jendovi Zaviačičovi ještě jeden věru nelehký úkol na dlouhou trať: motivovat všechny muzikanty kolem sebe, aby ve věku
přibývajících vrásek a starostí nepolevili, aby byli i nadále věrní žánru i kapele a v tomto světle spěli k dalším stanoveným milníkům
plným dobré a poctivé muziky, o duši ztracení…