čtyři bylo postaráno z další nevysychající brněnské studnice - Karla Davida, tři skladby zůstaly v rovině instrumentální.
Skladby:
1. Kočka (6:10)
2. Mravenčí síla (5:02)
3. Křídla (9:28)
4. Jungle (2:42)
5. Přání (5:11)
6. První (5:38)
7. Poplykačka nožů (6:55)
8. Zapískej (8:07)
9. Kazu (2:13)


Přebal alba - tvoří jej překrásný digipack modré oblohy potažené tu a tam bílými mraky.
Skladby nesou typický vklad svých rodičů - jemnou repetivní lyriku Václavkovy kytary, rytmickosólové party houslí a především úžasnou práci s hlasem prostřednictvím Ivy Bittové. Velký prostor také dostaly dechy Václava Kučery - rychlé palby tónů střídají pomalé plochy, které často vytváří náladu nad cinkotem strun kytary. Mladý bubeník Dvořáček prokazuje neuvěřitelný cit pro rytmus a náladu, jeho souprava umí svingovat stejně jako hypnotizovat etnickou monotóností či povojensku přikazovat do rytmu. Konečně vzácnou vyrovnanost všech nástrojů potvrzuje brilantní kontrabas, ve spojením s bicími dovede přitvrdit až k rockovému nápřahu. Nástroje se často objevují ve střípcích zvuků odlišných jejich hlavních rolí, v křehkých neuchopitelných zjeveních a zatraceních, jejich propletence zvolna gradují a stejně tak mizí, křišťálově čistý hlas ve vyšších polohách mrazí vibrátem obdivuhodných rozměrů, jeho nenucené unisono s houslemi či trumpetou je dalším z výrazných nosných pilířů alba. Ani jediný tón tu není navíc a hudebními nápady se vskutku nešetří. Trochu překvapující je citelná najazzlost skladeb, přicházející zřejmě od dvojice Kučera Honzák, kteří jsou v tomto stylu doma a další z důkazů, že v Čikori je každý právoplatným členem. Různorodá atmosféra skladeb vytváří někde v podvědomí rozmanité obrazy napříč staletími a prostory, může být mazlivá, hladivá, zasněná, může si podupávat do rytmu a umí pěkně zaútočit. Vše umocňuje průzračný zvuk alba, energické gradace i v těch nejjemnějších pasážích a úžasný uhrančivý hlas, šestý nástroj, nad jehož rozsahy, polohami, zabarveními a deformacemi zůstává rozum stát v němém úžasu.
Vzácně vyrovnaná deska, kde perfektní zvládnutí nástrojů je povinnost, snáší i ta nejpřísnější měřítka, přes laťku nastavenou Bílým Infernem se Čikori přehupují s nevídanou lehkostí. Nadýmá pýchou, jak dobré album u nás může vzniknout. Pokud už první minuta dává jisté tušení o vyjmečnosti tohoto alba, neopustila mě tato myšlenka po celých více než jednapadesát minut. Tahle deska je droga - vytváří silnou závislost po prvním poslechu.
Oves -  http://www.freemusic.cz/clanky/902-iva-bittova-cikori.html

čtyři bylo postaráno z další nevysychající brněnské studnice - Karla Davida, tři skladby zůstaly v rovině instrumentální.
Skladby:
1. Kočka (6:10)
2. Mravenčí síla (5:02)
3. Křídla (9:28)
4. Jungle (2:42)
5. Přání (5:11)
6. První (5:38)
7. Poplykačka nožů (6:55)
8. Zapískej (8:07)
9. Kazu (2:13)


Přebal alba - tvoří jej překrásný digipack modré oblohy potažené tu a tam bílými mraky.
Skladby nesou typický vklad svých rodičů - jemnou repetivní lyriku Václavkovy kytary, rytmickosólové party houslí a především úžasnou práci s hlasem prostřednictvím Ivy Bittové. Velký prostor také dostaly dechy Václava Kučery - rychlé palby tónů střídají pomalé plochy, které často vytváří náladu nad cinkotem strun kytary. Mladý bubeník Dvořáček prokazuje neuvěřitelný cit pro rytmus a náladu, jeho souprava umí svingovat stejně jako hypnotizovat etnickou monotóností či povojensku přikazovat do rytmu. Konečně vzácnou vyrovnanost všech nástrojů potvrzuje brilantní kontrabas, ve spojením s bicími dovede přitvrdit až k rockovému nápřahu. Nástroje se často objevují ve střípcích zvuků odlišných jejich hlavních rolí, v křehkých neuchopitelných zjeveních a zatraceních, jejich propletence zvolna gradují a stejně tak mizí, křišťálově čistý hlas ve vyšších polohách mrazí vibrátem obdivuhodných rozměrů, jeho nenucené unisono s houslemi či trumpetou je dalším z výrazných nosných pilířů alba. Ani jediný tón tu není navíc a hudebními nápady se vskutku nešetří. Trochu překvapující je citelná najazzlost skladeb, přicházející zřejmě od dvojice Kučera Honzák, kteří jsou v tomto stylu doma a další z důkazů, že v Čikori je každý právoplatným členem. Různorodá atmosféra skladeb vytváří někde v podvědomí rozmanité obrazy napříč staletími a prostory, může být mazlivá, hladivá, zasněná, může si podupávat do rytmu a umí pěkně zaútočit. Vše umocňuje průzračný zvuk alba, energické gradace i v těch nejjemnějších pasážích a úžasný uhrančivý hlas, šestý nástroj, nad jehož rozsahy, polohami, zabarveními a deformacemi zůstává rozum stát v němém úžasu.
Vzácně vyrovnaná deska, kde perfektní zvládnutí nástrojů je povinnost, snáší i ta nejpřísnější měřítka, přes laťku nastavenou Bílým Infernem se Čikori přehupují s nevídanou lehkostí. Nadýmá pýchou, jak dobré album u nás může vzniknout. Pokud už první minuta dává jisté tušení o vyjmečnosti tohoto alba, neopustila mě tato myšlenka po celých více než jednapadesát minut. Tahle deska je droga - vytváří silnou závislost po prvním poslechu.
Oves -  http://www.freemusic.cz/clanky/902-iva-bittova-cikori.html

čtyři bylo postaráno z další nevysychající brněnské studnice - Karla Davida, tři skladby zůstaly v rovině instrumentální.
Skladby:
1. Kočka (6:10)
2. Mravenčí síla (5:02)
3. Křídla (9:28)
4. Jungle (2:42)
5. Přání (5:11)
6. První (5:38)
7. Poplykačka nožů (6:55)
8. Zapískej (8:07)
9. Kazu (2:13)


Přebal alba - tvoří jej překrásný digipack modré oblohy potažené tu a tam bílými mraky.
Skladby nesou typický vklad svých rodičů - jemnou repetivní lyriku Václavkovy kytary, rytmickosólové party houslí a především úžasnou práci s hlasem prostřednictvím Ivy Bittové. Velký prostor také dostaly dechy Václava Kučery - rychlé palby tónů střídají pomalé plochy, které často vytváří náladu nad cinkotem strun kytary. Mladý bubeník Dvořáček prokazuje neuvěřitelný cit pro rytmus a náladu, jeho souprava umí svingovat stejně jako hypnotizovat etnickou monotóností či povojensku přikazovat do rytmu. Konečně vzácnou vyrovnanost všech nástrojů potvrzuje brilantní kontrabas, ve spojením s bicími dovede přitvrdit až k rockovému nápřahu. Nástroje se často objevují ve střípcích zvuků odlišných jejich hlavních rolí, v křehkých neuchopitelných zjeveních a zatraceních, jejich propletence zvolna gradují a stejně tak mizí, křišťálově čistý hlas ve vyšších polohách mrazí vibrátem obdivuhodných rozměrů, jeho nenucené unisono s houslemi či trumpetou je dalším z výrazných nosných pilířů alba. Ani jediný tón tu není navíc a hudebními nápady se vskutku nešetří. Trochu překvapující je citelná najazzlost skladeb, přicházející zřejmě od dvojice Kučera Honzák, kteří jsou v tomto stylu doma a další z důkazů, že v Čikori je každý právoplatným členem. Různorodá atmosféra skladeb vytváří někde v podvědomí rozmanité obrazy napříč staletími a prostory, může být mazlivá, hladivá, zasněná, může si podupávat do rytmu a umí pěkně zaútočit. Vše umocňuje průzračný zvuk alba, energické gradace i v těch nejjemnějších pasážích a úžasný uhrančivý hlas, šestý nástroj, nad jehož rozsahy, polohami, zabarveními a deformacemi zůstává rozum stát v němém úžasu.
Vzácně vyrovnaná deska, kde perfektní zvládnutí nástrojů je povinnost, snáší i ta nejpřísnější měřítka, přes laťku nastavenou Bílým Infernem se Čikori přehupují s nevídanou lehkostí. Nadýmá pýchou, jak dobré album u nás může vzniknout. Pokud už první minuta dává jisté tušení o vyjmečnosti tohoto alba, neopustila mě tato myšlenka po celých více než jednapadesát minut. Tahle deska je droga - vytváří silnou závislost po prvním poslechu.
Oves -  http://www.freemusic.cz/clanky/902-iva-bittova-cikori.html