Majerovy brzdové tabulky

ozvěn. Posluchači se mohou těšit na live verze písní Paní z vln, Kotys, Gabréta, Srpeček, Červená tma, Fabián a Rybou ryb v podání Alice Holubové (zpěvačka Hradišťanu). Po několika letech ryze pánského složení kapely tak opět uslyšíme ženský zpěv, který po odchodu Andrei Landovské tak trochu chyběl…
Většina skladeb je z pera Petra Linharta, jehož loňské sólové album Sudéta bylo nominováno na cenu Anděl 2007 v kategorii Folk a country.

 

Majerovky brzdové tabulky:

Alice Holubová j.h. – zpěv
Petr Linhart – zpěv, mandocello, elektrická kytara
Vít Kahle – zpěv, saxofon, klarinet
Antonín Bernard – bezpražcová baskytara, violoncello
Tomáš Makovský – bicí

Přízrak z Londonderry na prahu Noci je irský tradicionál The Ballad Of Jock Steward, nadchl nás jako I'm A Man You Don't Meet Every Day v podání Pogues. Kotys je jméno dávné thrácké bohyně, z hlubiny času zaznívající v geniu Paní Kotys. Ta bývá hlavní postavou pověstí Českého krasu. Patří k ní příběh o Železné ruce a Zlatých vlasech, bílý kůň mimochodník, měsíční úplněk a záchranná zjevení v hlubinách Zlatého koně. Pálava, jiný svět nad krajinou, Olymp, sídlo bohů uprostřed vinic. Železná věž na Pálavě nás propojila s Alicí a s vesmírem. Paní z vln posíláme všem vílám, na které se zapomnělo, ale které ještě přijdou.       Den svaté Anny je bretaňská legenda o světici, jež za bouřlivých nocí vychází ze svého domu na skaliskách ostrova Ile de Sein a zachraňuje námořníky. Fabián, zakletý rytíř doby bronzové, řečený podle svého sídla na hoře Baba také Babí Jan, je ochranným duchem Brd. Vrací se vždy po sedmi letech, nepozván, nepoznán, ale také volán a vítán. Mlžná bývá podzimní cesta podél řeky z Prahy do Mělníka. Mlžná je budoucnost a auto je sobí spřežení na cestě do mlhy. Červená tma bývá v zimních městech, když světlo oranžových výbojek odražené nízkými mraky dopadá zpět do oken a do duší. Nejdek, městečko v náručí Krušných hor, čas minulý, přítomný i budoucí z výšky šestého patra. Princezna se vrací na podzim do Prahy. Začíná jí škola. Srpeček září v polích u Osova, nad valy staré svatyně. Děsivá Perychta, původně Perchta, postava, kterou zde strašili děti, se zjevila maškarnímu průvodu patrně u božích muk poblíž dnešního mostu, kterým silnice ze Záluží do Drozdova nadjíždí plzeňskou dálnici. Místo je to podivně neveselé. Ústa jsou plna milostných příčin a důsledků. Je třeba proplout Rybou ryb. Bůh se ztrácí v mracích,  ale Panna zůstává. Lucie a slunovrat,  to je touha utkaná ze svitu prosincového úplňku. A Gabréta je poděkování  všem, kteří tu byli před námi.