Pavel Richter

Lubošem Fidlerem a folkovým Oldřichem Janotou vytvořil seskupení nazývané High Fidelity (či Džafiri) kombinující folk a minimalistické zvukové experimenty, stihl se mihnout na prvním albu Dunaje (Iva Bittová a Dunaj, Panton 1988) a konečně vytvořil vlastní Richter Band. Celkový počet seskupení, s nimiž účinkoval a účinkuje, je však mnohem větší. Booklet přítomné kolekce je shrnuje abecedně: Amalgam, Dunaj, Elektrobus, Guru Band, Janota-Fidler-Richter, Richter Band, Sanctus Musicus, Švehlík, Wooden Toys. Sluší se doplnit na dvojalbu nezastoupené Stehlík, F.O.K., Chadimovu sestavu Fimfárum či Zapomenutý orchestr Země snivců. A název kolekce? Ten je zároveň názvem Richterova soukromého vydavatelství.

Vzhledem k tomu, že se jedná o výběr, bude následující text spíše výčtem než recenzí. Výhradu si zaslouží skutečnost, že čtyři z třiadvaceti opusů již byly vydány dříve a zabírají proto místo neslyšeným. Richterova "neveřejná" produkce (poslední dobou koncertuje sporadicky a věnuje se především nahrávání) je přitom určitě docela objemná. Má výtka tedy směřuje k zařazení skladeb Elektrobusu (Black Point 2001), Švehlíku z počátku osmdesátých let (Black Point 2002, recenze viz HIS Voice 4/02) a jeho reinkarnace z poloviny minulé dekády (Rachot/ Béhémot 1995) a Dunaje. Nahrávka Janotovy písně Pleteš již v jiné verzi rovněž vyšla (Indies 2001), skladba Všechno se dá je naopak cenným dokumentem nedokončeného natáčení "posmrtného" alba High Fidelity v roce 1995.

První disk kolekce je ohraničen lety 1976 a 1995 a z na CD dosud nevydaných skladeb zde nalezneme dvě písně Švehlíku, na kterých bohužel silně zapracoval čas. To kytarové sólo z koncertu Markova Amalgamu (19. 5. 1978 na šestých Pražských jazzových dnech v Lucerně) nezestárlo. Opravdovým překvapením jsou však až dvě domácí nahrávky pořízené za pomoci magnetofonů a gramofonů v improvizovaných podmínkách domácího studia. Pro tebe, má lásko zajímavě pracuje se změnou rychlosti přehrávání LP desky se stejnojmennou Prévertovou básní na pozadí pozpátku přehrávané hudby k představení divadla Kolotoč (jednoho z členů Pražské pětky). Do práce! je koláží magnetofonových nahrávek nejrůznějších pobídek, která s mrazivým sarkasmem reaguje na socialistický "kult dělníka". "Vypotit myšlenky", pobízí smyčka mimo jiné. První sestava Richter Bandu (Richter, Antonín Hlávka, Štěpán Pečírka) pracuje s názvuky world music a zajímavým zvukem tzv. fidlerofonu – sestavy hrnců rozeznívaných plastovými cedníčky.

Druhý disk zahajuje připomenutím své krátké existence improvizační sestava Sanctus Musicus. Richtera v ní doplňuje "snivec" Jaroslav Kořán (bicí), dechař a klávesista Bharata Rajnošek a baskytarista Petr Knotek. Záznam z klubu Delta pochází z roku 1996 a je v podstatě tradiční rockovou improvizací s názvuky jazzu. Druhá podoba sporadicky koncertujícího Richter Bandu (Richter, Rajnošek, Michal Kořán – sampler) se připomene již vydanou skladbou Slow Train Coming z poměrně utajeného alba ...to, co lidi sytí... (Richtig Music 1998), výhrada stran "zabírání prostoru" zde proto není na místě. Guru Band (Richter, Hlávka, Rajnošek, Jana Koubková) vystřihne dvě improvizované skladby na pomezí etna, alternativního rocku a jazzu, snímku Wooden Toys (již bez zakladatele Iana Wooda) dominuje didjeridoo. Vrcholem jsou ovšem zase "domácí" nahrávky. Čarovným překvapením jsou něžné písně k divadelnímu představení na motivy Tolkienova Hobita. Téměř folková Hola, hola! si nás podmaní aranží několika vrstev zpěvu a zvukem cemballa (Rajnošek), Pavouci jsou spíše "strašidelní" a skvěle v ní vynikne Richterův zpěvácký potenciál. Šestnáctiminutová Better Times je temně ambientním kusem se zpomalovanými automatickými bicími, závěrečná Ra-ta-ta s hostující Annou Homler (která prý většinu natáčení prospala) je radostnou připomínkou Richterových rockových časů se stylovým Rajnoškovým saxofonem.

Kladem pěkně vypraveného dvojalba je v neposlední řadě rozhovor vedený editorem Jaroslavem Riedelem. Nemýlím-li se, jedná se o první interview rekapitulující Richterovu hudební kariéru.