Diskografie umělce

Traband

Koncem 50. let minulého století se v DDR začalo vyrábět vozítko trabant, v USA hudba jménem rock´n´roll. Rokenrolové vozítko Traband vyjelo do světa z Čech roku 1995. Kytara, basa, bicí. Hraj jak umíš, ostatní přijde samo, říkali si muzikanti. Jednoduché rockové písničky s chytrými texty, napsal o nich někdo. Odvrácená strana country, řekl o nich jiný. Country-punk, posmíval se třetí. O čem to mluví? ptali se někteří. Odpovědí bylo CD „O čem mluví muži“. Poněkud primitivní stavba prvotního Trabandu brzy přestala vyhovovat náročnějším cestám, a tak byl o pár let později původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-pubový pětiválec (trubka, tuba, klarinet, banjo, bicí), uzpůsobený k objevitelským plavbám. Bylo zjištěno, že svět není jenom Amerika, a byly objeveny nové krajiny: Pobřeží Kocoviny, Jižní Agónie, Kočičína, Mys Dobré Naděje. Tento model konce minulého století zachycuje album „Kolotoč“, plné veselých písní o nešťastných mužích, padlých ženách, padlých andělech, trosečnících života, potápějících se lodích. V následujících letech se hudebníci usídlili v Le Grandu, odkud pořádali své hravé lovecké výpravy do zbytku světa. Domů pak přiváželi překvapivé suvenýry: cikánskou mollovou stupnici, českou trubku, židovský klarinet, cirkusové fanfáry, funebrácký marš, pět silných ran na buben, akord Gmi9, francouzské R, turecký med, námořnické tričko, vojenský pochod, hlas volajícího na poušti, večerní zpěv muezzinův. Jejich zatím poslední CD s názvem „Road movie“ je písničkovým deníkem z cest, soundtrackem k imaginárnímu příběhu o cestě tam a zase zpět. Trabandité podnikli i několik nájezdů na teritoria jiných kmenů. Domorodé obyvatelstvo si podmaňují svým šarmem a eruducí. Kolonizovaná území jen zřídkakdy plení a vykrádají, spokojí se většinou s barevnými cetkami nebo s penězi.